Septima B

P. p. Zehnal ve třídě obrušuje raketu.
p. p. Reyes přijde a zeptá se: „Experimento?“
p. p. Zehnal: „Ja, ja.“

P. p. Onderková projíždí seznam studentů a vzpomíná na ty, kteří už školu opustili.
p. p. Onderková při vzpomínce na jednoho studenta: „Jo ten… Co měl těch dvě stě tisíc nemocí.“

p. p. Kavalová supluje třídu a pracuje na počítači. Vtom se ozvou nějaké podivné zvuky.
Student: „Ona tam hraje Candy Crush?“

Studenti probírají názvosloví alkynů.
p. p. Onderková: „To je jedno, jak to zalomíte.“
Student: „Třeba teď hned na lavici.“

V hodině FCE
p. p. Kavalová: „No, ale já Vás tady nemám vedeného.“
Student: „No ještě včera jsem nikde nebyl zařazen, proto jsem musel jít za panem profesorem… Ivanem.“
p. p. Kavalová: „Jo tak pan profesor Ivan…“

p. p. Onderková hovořící o chemických vzorcích: „Mám vybalit ještě nějakého krasavce?“

p. p. Přečková: „Co je uloženo ve spánkové kosti?“
Student: „Spánek.“

p. p. Přečková: „Jak se léčí taková zlomenina?“
Student: „Amputací.“

Studenti sestavují charakteristiky týkající se České republiky.
Student: „Je to taková hradová oblast.“

p. p. Onderková: „To tam máte dole napsané, jestli to je PET, PE nebo co máte napsané na těch plastových miskách, ze kterých doma jíte… něco… nevím… jídlo.“

Při testu v semináři ke zkoušce FCE p. p. Kavalová hlasitě ťuká na klávesnici.
Student: „Mohla byste prosím nepsat tak nahlas?“

V jiné hodině téhož semináře studenti píší esej.
p. p. Kavalová během hlasitého vyťukávání na klávesnici ke stejnému studentovi: „Nevadí vám, že píšu?“
Student: „Ne, v pohodě.“
Student po chvíli: „Anebo možná jo.“
p. p. Kavalová: „To jsem si zase naběhla…“

P. p. Surma komentující každodenní ranní situaci na parkovišti: „Tady to je jak na nějakém barokním plese. Sjedou se kočáry a z nich začnou vystupovat princezny.“

Po hodině matematiky, kdy se studenti hádali s p. p. Gajdečkovou, jak se počítá příklad.
Student: „Dneska to tady bylo jak v britském parlamentu.“

Studentka během zkoušení v českém jazyce (téma Jiří Wolker):
P. p. Kaszová: „Jak nazýváme Wolkrův typ poezie, ve které čtenáři předkládá svůj kladný vztah k věcem?“
Studentka: „Tak například píše o matce v kamnech.“ (Wolker napsal báseň s názvem Kamna, ve které vzpomíná na svou matku.)

P. p. Kaszová: „Tak a mě by zajímalo, jak by báseň Počitadlo interpretoval tady ****. Představ si, že tento text rozebíráš u maturity. Co mi k tomu tedy řekneš?“
Student: „No tak to se asi uvidíme příští rok, no.“

P. p. Onderková komentuje fotky k probíranému tématu.
P. p. Onderková: „To někdo fotil na kalkulačku?“

P. p. Kavalová, když jí student skočí do řeči: „Tak a teď nevím, co jsem chtěla…“
Student: „Pustit mě ke slovu.“

Studenti si měli do hodiny zjistit něco o kožních nemocech.
Student: „No tak já mám svrab…“
P. p. Přečková na spolusedícího: „*****, tam bych radši neseděla…“