Rakeťáci z Volgogradské: Deník raketového inženýra

Kapitánův deník, 31. 05. 2022
Dnes se odesílá závěrečný report, který však ještě není hotový. Opět ze všech sil pracujeme na poslední chvíli, sháníme fotky, provádíme simulace v softwaru OpenRocket, upravujeme návrh modelu… Naháním svůj tým k plnému nasazení, abych měl k dispozici všechny materiály a mohl společně se zastupujícím kapitánem dokončit kvalifikační report.
Kapitánův deník, dodatek
Je asi deset hodin večer a já dostávám veškeré kompletní soubory. Do Wordu přidávám obsah pro lepší orientaci a finální verzi převádím do souboru .pdf, který s ostatními materiály odesílám organizátorům. Pětkrát pro jistotu zkontroluji, jestli se vše v pořádku odeslalo.

Kapitánův deník, 06. 06. 2022
Kolem 20:55 se na Messengeru objeví zpráva od mého zastupujícího kapitána: „JSME TAM!!!“ Projede mnou vlna radosti a euforie, musím se však přesvědčit na vlastní oči – je to tak! Ihned tuto skvělou zprávu sděluji na skupině v MS Teams a během chvíle se objeví první reakce, a to přímo od pana profesora. Začínám hledat spojení do jihomoravské metropole, ale také kontroluji počasí, které mi dělá trochu starosti.
Kapitánův deník, dodatek
Hlavní technický inženýr sděluje informaci, že tři týmy z Wichterlova gymnázia neprošly závěrečným reportem, což z nás dělá jediný ostravský celek, jež je do soutěže stále ještě zapojený. „První vítězství…“ pomyslím si.

Kapitánův deník, 07. 06. 2022
Po vyčerpávající hodině tělocviku se scházíme ve vestibulu školy, kde vybalujeme části naší rakety a domlouváme se na technických detailech plánované konstrukce. Náš záchranný systém spočívá v magnetech o velikosti 1x1x1mm. Po krátkém uvažování a improvizovaných zkouškách však zjišťujeme, že jsou tyto magnety k ničemu. Nutně potřebujeme větší, které už jsou naštěstí na cestě. Po příchodu domů zjišťuji, že nové magnety splňují naše velikostní i silové požadavky.
Kapitánův deník, dodatek
Náš nový šéf brousící linky nám poslal obrázek nově vytvořených děr na magnety. Aby dosáhl potřebné hmotnosti špičky, kterou předem určil náš hlavní designér, obětuje několik desítek metrů měděného drátu, který do špičky vložil. O pár hodin později píše náš elektroinženýr, že má problém. Jak jinak. Baterky přestaly poskytovat potřebné množství energie a byly již moc slabé na otočení obruče, která má uvolnit háčky přichycující špičku ke zbytku trupu. Snaží se vymyslet řešení.

Kapitánův deník, 08. 06. 2022
Po vyučování se čtyři členové SpaceY vydávají na cestu do dílny hlavního technického inženýra, kde by měla proběhnout stavba rakety. Žhavíme kružítko a pravítka, šroubky a šroubováky, pilníky a tavnou pistoli. Na hliněnou trubku lepíme stabilizátory, obrušujeme obruče a háčky a posloucháme klarinetové koncerty. Po zdlouhavém broušení konečně přecházíme k lepení magnetů. Po jejich nalepení a zasunutí špičky do vrchního trupu docházíme k závěru, že i tyto magnety jsou příliš slabé. Přichází náš hlavní designér. Atmosféra houstne a dobrá nálada se vytrácí. Kolem půl páté odcházím a svou nejistou posádku zanechávám osamocenou.
Kapitánův deník, dodatek
Večer mi znepříjemňují samé špatné zprávy. Zbytkem týmu je mi ohlášeno, že téměř nic nefunguje, jak má, dokonce přicházejí i návrhy, ať se ze soutěže odhlásíme…

Kapitánův deník, 09. 06. 2022
24 hodin do startu. Ráno ve výtvarné výchově probíhá bouřlivá diskuze o nátěru, jaký raketa dostane, pokud k této možnosti vůbec přistoupíme. Trup nakonec zůstává stříbrný, špička a dva stabilizátory červené – zbylé dva natíráme šedou syntetickou barvou. V průběhu práce přichází potvrzení o zítřejším odpalu. Zvoní, my uklízíme učebnu a odcházíme s pocitem, že jsme zase nic neudělali.
Kapitánův deník, dodatek
Večer je na obou skupinových chatech pozdvižení, jaké nebývá ani v Kauflandu při ranních slevách. Řeším jízdenky, inženýři zase potisk rakety, převody u avioniky a padák. Probíhá balení věcí, kontrola jízdenek a organizace přesunu týmu z Ostravy na brněnské letiště.

Kapitánův deník, 10. 06. 2022
6:35 – sraz na svinovském nádraží. Raketa je stále nesložená, ukrytá v podobě velké stavebnice v cestovním vaku našeho elektroinženýra. Probíhají poslední kontroly, přesouváme se na nástupiště a poté do vlaku. O 2 hodiny 30 minut později přijíždíme do Brna a přesedneme na šalinu, se kterou se vezeme až na konečnou. Z Řečkovic následuje cesta na letiště, kde se po úspěšné registraci usazujeme u stolu a začínáme vybalovat části rakety. Stavíme, lepíme a šroubujeme, zatímco o půl kilometru dál začíná startovat konkurence. Stres už je na každém znát… Během posledních dvaceti minut raketa konečně začíná získávat svůj tvar. V 12:50 máme být připraveni u organizátorského stanu na Pre-flight Check kontrolu, kam však s vypětím sil dorážíme až ve 13.00. Začíná dlouhé čekání, během něhož je týmu před námi vytknuto mnoho nedostatků, jimiž však podle nás trpí i náš výtvor. Verdikt organizátorů pro nás bude znamenat postup k vysněné rampě, či zklamaný odchod. Horké slunce v tuto chvíli není jediným faktorem, kvůli kterému nám po obličeji stékají kapičky potu. Na řadu přichází kontrola rakety a s ní i naše schopnosti vyjednávání s cílem detailně vysvětlit její funkce a obhájit ji jako letuschopnou. Zraky porotců krouží po ladném trupu našeho Amadea, zkoušejí pevnost stabilizátorů, porovnávají své vjemy s daty ve svých podkladech.
Ve 13:32 nám organizátoři podepisují papír, jenž nás zbavuje odpovědnosti a definitivně nás posílá k odpalovací rampě. Nesmírně se nám ulevilo, dlouho jsme nezažili tak napínavé chvíle.
Během cesty nás následuje fotograf, kterému pyšně ukazujeme raketu ze strany, na níž se leskne logo SpaceY. U rampy A probíhá konstrukce zahrnující připevnění motoru, zapnutí záchranného systému, přidání palníku do motoru a zasunutí rakety do rampy. Poslední fotečky, odcházíme do bezpečné vzdálenosti.
Nastává chvíle odpalu. Odpočítáváme. Jako kapitán ve správný čas stisknu červené tlačítko. Po vteřině zpod rampy začnou unikat páry a raketa se rychle odlepí od země zanechávajíc za sebou bílou stopu. Brzy se nám ztratí z očí v hustých mracích. Dle svědectví pana profesora se o pár chvil později objevila, padák se ale bohužel neotevřel a raketa dopadne daleko do pole. Začíná pátrací operace. Tým se rozbíhá do všech směrů, v hustých lánech obilí se však půlmetrový předmět hledá podobně jako jehla v… (doplňte si sami). Během více než hodinu a půl trvajícího pátrání se uskuteční další tři starty, které byly jen na okamžik přerušeny příletem letadla. Pátrání už bychom nejraději vzdali a spokojili se jen s pocitem, že se naše raketa vůbec vznesla. Ve chvíli, kdy sledujeme start jednoho z týmů, se však udá zázrak, v jaký jsme po celou dobu našeho zapojení do soutěže doufali. Pan profesor, člověk, jenž pracně našrouboval motor do naší hliníkové schránky a vytvořil z ní plnohodnotnou raketu, se krátce zasměje. V tomto záchvěvu se promítá vyčerpání, únava, ale také radost a pocit neuvěřitelného štěstí z nalezení stříbrného trupu se zachovalým logem SpaceY, který právě zvedá ze země za sebou.
Trup vypadá téměř neporušeně, dva stabilizátory odpadly. Kde je ale špička? Po pečlivém prozkoumání místa činu začínáme improvizovaně vyhrabávat zbytky červené špičky, jež se po pádu zavrtala do téměř půlmetrové hloubky. Výškoměr v ní uložený však nevykazuje známky činnosti, a tak nemůžeme s jistotou určit, jak vysoko naše raketa vystoupala (většina týmu se však shoduje na hodnotě cca 600 metrů).

Kapitánův deník, dodatek
Na našem stanovišti jsme rozebrali trup, abychom se dozvěděli, jaké okolnosti vedly k pádu naší rakety. Podle našich zjištění se událo asi toto:
Při startu se zažehl motor, který hořel 1,7 sekundy → na 1 cm tlustou dřevěnou podložku, na níž byl našroubovaný, však v tu chvíli vytvářel tak obrovský tlak, že ji vytrhl ze šroubů, čímž ji přimáčkl na veškerou elektroniku nacházející se na opačné straně → elektronika nemohla odpojit háčky → špička se nemohla vysunout a tím odjistit padák
Tímto pro nás odpalovací den skočil. Sbalili jsme náčiní a připravili se na cestu na nádraží. Vlak však odjížděl až po sedmé hodině, takže jsme měli ještě nějaký čas na odpočinek, který jsme strávili na blízkém náměstí, na němž se nachází známý brněnský orloj. Ve vlaku jsme chvíli odpočívali, ale brzy už jsme začali spřádat plány na příští rok, kdy doufáme, že opět pořádně zatopíme konkurenci.

Autoři obrázků: členové týmu SpaceY

Autoři článku: Radim Gabriel a Ondřej Tabášek