Kvinta B

V hodině literatury studenti předvádějí ukázku z antické trilogie Oresteia.
Student čte: „ …v ruce drží zakrvácený meč, obličej a šaty má potřískány krví.“ (správné znění: …v ruce drží zakrvácený meč, obličej a šaty má postříkány krví.), následuje hlasitý smích třídy
Druhý student čte: „Ach, toť ten hlad, můj plod, mnou živený!“ (správné znění: Ach, toť ten had, můj plod, mnou živený!), opět následuje hlasitý smích třídy

V hodině němčiny studenti popisují svého vysněného kluka/holku.
Student čte: Sie kann Jo-Jo spielen. (Umí si hrát s jojem.)
P. p. Šuhajová: Ano, to je velice důležitá vlastnost. Nevadí, že neumíš vařit, že i čaj připálíš nebo že jsi zapomněl dítě ve školce, ale s tím jojem ti to jde velice dobře.

V jiné hodině němčiny studenti na základě věty „Hey, Hektor, wo bist du denn wieder?“ (překlad: Hej, Hektore, kde zase jsi?) rozhodují, kdo je Hektor. (Hektor je pes)
Student: Já myslel, že je to kuchyňská pomůcka.
P. p. Šuhajová a zbytek třídy dostávají záchvat smíchu.

V hodině tělocviku p. p. Surma vysvětluje pravidla házené.
Ve dveřích p. p. Pospíšil a říká: „Vždyť už to znají.“
Na druhé straně tělocvičny p. p. Kahánková: „Vylezl chlap a je škaredě. Když vyleze ženská, je pěkně…“

P. p. Gajdečková pojmenuje poloměr kružnice „ró“.
Student: „To vypadá jako S.“
Druhý student: „Ty taky vypadáš jako slepice a neříkáme ti to.“

V hodině angličtiny studenti narazí na větu, která se zmiňuje o čtení myšlenek.
P. p. Piňosová: „To není zrovna dobrá věc. Každý má nějaké myšlenky, které by nechtěl zveřejňovat.“
Student: „Paní profesorko, a vy máte taky takové myšlenky?“
P. p. Piňosová: „No jejda…“

Studenti hrají soutěž a v semifinále počítají příklad už 5 minut.
P. p. Zehnal: „Tento typ příkladů by každý z vás měl zvládnout za 2 minuty, ne za pět…“ následuje zoufalý smích třídy
O chvíli později
P. p. Zehnal utrápeně: „Prosím vás, nikomu neříkejte, že vás učím já…“

V hodině němčiny p. p. Šuhajová vysvětluje, kdy se předložka IN používá se 3. pádem a kdy se 4.
P. p. Šuhajová po chybném doplnění studentky: „Vy, když se domlouváte, kde se sejdete, tak se ptáte kam? Jakože kam se sejdeme? Vy nejste normální…“
Student s (asi) stupidním dotazem zvedne ruku.
P. p. Šuhajová: „Dej tu ruku dolů…“

P. p. Kaszová : „Jaký žánr je dílo Aeneis?“ (jedná se o epos)
Student sebejistě: „Charakteristika.“

P. p. Gajdečková vymýšlí písmenko, kterým by pojmenovala přímku, a požádá o pomoc studenty.
Student sebejistě vykřikne: „Pět!“

P. p. Kaszová: „ Kdo to byl Cicero?“
Student: „Že by nějaký spisovatel?“
P. p. Kaszová: „To je dost široký pojem… Jsme přeci v literatuře, takže zedník to asi nebyl.“

V hodině matematiky student dopočítá po několika neúspěších příklad.
Student: „Ty jo, tady je škrtů jak ve státním rozpočtu…“

P. p. Přečková: „ Součástí kterého orgánu je blizna?“
Student: „Dívčího.“

P. p. Fialová supluje třídu, kterou naposled viděla před dvěma lety.
P. p. Fialová: „Tady toho pána vedle tebe si z tercie úplně nepamatuji. No je pravda, že v tercii jsme se moc neviděli. No a holky, taky už to není, co to bývalo…“

Ve cvičení z fyziky student zapojí počítač do zásuvky a p. p. Zehnal mu vysvětlí, že je to nebezpečné a že by ho to mohlo zabít.
Student se zamyslí a odpoví: „Takže vlastně, když to děláte vy, tak za nás nasazujete vlastní život!

V hodině češtiny se dva studenti delší dobu baví.
P. p. Kaszová: „A furt jedou jak drbny na tržišti.“
O chvíli později
P. p. Kaszová: „Hoši, vy jste dneska nějak naspeedovaní.“

Při zkoušení z češtiny:
Student: „…legendy jsou příběhy tak trochu přitažené za uši.“

Ve cvičení z fyziky se p. p. Zehnal ptá, jak poznáme, že dva úhly budou podobné.
Student: „Protože na sobě leží.“
P. p. Zehnal: „No to my ale nevidíme.“
Student: „Já to ale vidím.“

P. p. Kaszová: „Hlavním cílem úvahy je přesvědčit lidi o svém názoru…“
Student potichu: „Takže něco jako církev.“

P. p. zkouší slovíčka a zasekne se u jednoho studenta. Po chvíli student konečně odpoví správně.
P. p. Šuhajová: „Tak ještě se mi k tomu nauč člen der a budu happy… jak dva grepy.“

Studenti se navzájem zkouší a doplňují své dějepisné znalosti na test.
Student: „Co vyplenil Alexandr Veliký?“ (správná odpověď: Persepolis)
Studentka: „Peloponés.“
Druhá studentka: „Eufrat!“

Student: „Ony se některé členy německých podstatných jmen shodují se členy podstatných jmen v češtině?“
P. p. Šuhajová: „Noo, a na to jsi přišel až teď v kvintě? Tak to gratuluji.“

Studenti se s p. p. dostanou k válce mezi Ukrajinou a Ruskem.
P. p. Piňosová: „Je to smutné a hlavně nesmyslné.“
Do řeči jí skočí student: „A myslíte si, že tam nosí roušky?“

Student najde kolečko od židle a oznámí to p. p. Poté se společně vydávají hledat zmrzačenou židli.
P. p. Tauber po jejím nalezení: „Tady asi měl někdo o kolečko míň…“

Studenti řeší neinerciální vztažné soustavy a najednou se dostanou ke kočkám a co se s nimi děje při pádu.
Student: „No když padají, mají všechny čtyři packy připravené. A když nic necítí, tak tlapky roztáhnou a radši si zlomí žebra.“
P. p. Zehnal: „Nebo když už padají dlouho, tak je taky roztáhnou…“

P. p. Zehnal: „…nezapomeňte, že já vidím všechno…“
Student: „Takové Sauronovo oko.“

P. p. Gajdečková: „Jaký příklad chcete počítat?“ (z možností a – f)
Student nahlas: „i!“

Student: „Jakou dobu jste strávila výrobou této poznávačky?“
P. p. Přečková se zamyslí a odpoví: „Tři směny v Radegastu.“

P. p. Přečková: Do příštího cvičení z biologie si přineste 50 semínek. Můžete si donést třeba hrách…“
Do toho jí skočí student: „Z konzervy a s párkem na dlouhé chvíle…“

P. p. Přečková: „Na té poznávačce po vás budu chtít znát tak 150 až 200 rostlin.“
Student: „A neutekla Vám tam někde nula?“
P. p. Přečková: „Myslíte jako 1 500?“
Student: „Neeeeee, já myslel 15.“
Druhý student: „Nebo 1,5.“

V hodině češtiny studenti řeší legendy za doby Karla IV.
P. p. Kaszová: „Další legenda je o osobě, která nese stejné jméno jako jedna ze spolužaček.“
Studenti: „Barbora! Marie! Eliška!“
P. p. Kaszová: „A vy máte ve třídě nějakou Elišku?“
Studentka Eliška tiše zakašle.

V hodině je student zkoušen na téma „Moje poslední prázdniny.“ P. p. se na něco zeptá, ovšem student ji neslyšel a poprosí o zopakování.
P. p. Šuhajová: „Tak se mě německy zeptej ještě jednou.“
Student: „A na co?“

Studenti zjistí, že by už měli být u eukaryotní buňky.
Student: „Ježíši, to zas bude nějaká trepka…“

Na školní akci zaměřenou na film o ruské nezávislé televizi se pořadatelka zeptá, jestli máme doma televizi.
Student: „No já nevím…“

Student má za úkol přeložit slovíčko wie (jak).
Student: „Kdy.“
p. p. Šuhajová: „Použij otázku Wie heißt du? (Jak se jmenuješ?). Kdy se jmenuješ? To jako, že se v pondělí jmenuji Michaela a v úterý Simona?“

Student: „Já myslel, že slovo vyviklat je od slova klátit a má dvojitou předponu vy-…“

P. p. Dudová: „Vy jste mi tam kolikrát psali, že v bažinách rostou ocúny. Dovolte mi, abych Vás ujistila, že nerostou. Ocúny mi běžně rostou na zahradě a věřte, že já v bažině nebydlím.“

p. p. Kaszová: „Správný tvar je dvěma. Například s oběma dvěma, dělíme dvěma…
Student: „No já ale dělím dvěmi.“
p. p. Kaszová: „No tak to dělíš blbě.“