Fyziklání 2023

Ve dnech 8.–12. 2. 2023 se několik studentů z našeho gymnázia stalo v hlavním městě ČR přímými účastníky událostí, které vešly ve známost jako Fyziklání 2023…

Středa 8. 2.: Dva týmy z našeho gymnázia se vypravují na pětidenní výlet do Prahy. V předvečerních hodinách přijíždíme na hotel a členové týmu Naprostá nicota se vydávají na průzkum blízkého okolí v touze najít nějakou restauraci. Nakonec skončí v Lidlu tři minuty před zavíračkou. Tento náročný den zakončili filmem Puss in Boots: The Last Wish.

Čtvrtek 9. 2.: Brzy po snídani se vydáváme na část doprovodného programu celé soutěže – Jeden den s fyzikou. Dopoledne i odpoledne máme na výběr z několika přednášek či exkurzí. Tým Naprosté nicoty se rozhodl začít přednáškou s názvem Kvantový svět: Supravodivost a supratekutost. Bohužel, stihli jsme pouze supravodivost. Supratekutost nám zůstala skryta.

Druhá přednáška nesla název Molekulové motory a elektronika a dopolední program jsme zakončili Molekulárním vesmírem v laboratoři. Následoval přesun do areálu Troja, kde jsme poobědvali, čímž jsme zmeškali jednu ze tří exkurzí. Vesmír ve skříni – první exkurze v Troji následována přednáškou Vodík jako zdroj energie budoucnosti. Poté jsme se vydali tři kilometry pěšky na hotel. Kolem šesté jsme dorazili na Václavák, z něhož jsme se přesunuli k orloji, jen abychom se vrátili ke sv. Václavovi v touze najít nějakou atraktivní restauraci. Část týmu se poté přesunula na Hradčanskou a za světel lamp se vydala k Hradu, kde je přivítali milí hoši se samopaly. Zhlédli jsme osvětlenou katedrálu a pokochali se pohledem na noční Prahu. Dále jsme se přesunuli kolem Lennonovy zdi ke Karlovu mostu a od nejbližší zastávky nás metro dovezlo zpět na hotel, kde jsme vystupovali v čase 22.30.

Pátek 10. 2.: Den D nadešel. Po snídani jsme se přesunuli do areálu PVA EXPO Letňany, kde se odehrávala samotná soutěž. Našli jsme náš stůl, vzali si bagetu a pití a čekali jsme, než budeme moct otevřít obálku s úlohami. Na stůl jsme také vytáhli našeho bůžka a doufali jsme, že by nám mohl zjednodušit celou cestu soutěží a eliminovat všechny překážky a náhlé problémy.

První potíže přicházejí ani ne minutu před startem, kdy se jednomu nejmenovanému členovi podařilo vylít na stůl dvě láhve s pitím, tak tak, že nebyla zasažena obálka s úlohami ani seznam konstant…

Teď! Otevřeli jsme obálku, rozdali příklady a začali počítat.

Pět minut před koncem tříhodinového intervalu už jsme byli totálně vyčerpaní a příklady už nikomu nedávaly smysl. V těchto pěti minutách se strhlo davové šílenství, kdy všichni za doprovodu písně The Final Countdown běželi ke stolům s opravovateli, aby ještě nabrali nějaké ty body. Nám už však půlhodiny před koncem došly jakékoliv nápady a prostor dostalo organizované tipování a všelijaké pseudovýpočty, pomocí nichž jsme doufali v zisk alespoň nějakých posledních bodů.

Po skončení soutěže každý tým obdržel jeden velký balíček chipsů a také sešitek s řešením. Vyhodnocení soutěže jsme se rozhodli neúčastnit a raději jsme odjeli na hotel. Avšak běda! Zjišťujeme, že nám nebyl uznán správný výsledek jednoho příkladu, jelikož po nás podle všeho byl vyžadován obecný vzorec, a ne výsledek, ovšem v zadání to napsáno nebylo. Po zjištění, že následující dva příklady, jež bychom poté vyfasovali, by byly úplně triviální, jsme byli úplně na dně, ale bohužel, na reklamace již bylo pozdě. 15 bodů – o tolik nás připravili! Ovšem následovalo několik minut křiku, breku a nadávek, které by nepřehlušily ani ty největší kostelní varhany. Ale co už, je to jen soutěž. Společně jsme se tedy opět vydali na výpravu s jasným cílem – jídlo.

Večer jsme se zúčastnili party. Potkali jsme tam našeho bývalého studenta Radka Mielce, a tak jsme se s ním dali do řeči, zatímco na parketě byl nával postávajících fyziků, který synchronně kýval hlavou do rytmu přehrávaných skladeb.

Sobota 11. 2.: Sobotní program byl taktéž nabitý. Ráno dvě přednášky a odpoledne tříhodinová exkurze.

16
Jako první část programu jsme si zvolili Fyzikální kabaret. Nedlouho před začátkem přednášky jsme zjistili, že my budeme muset mluvit, a navíc o fyzice, takže jsme se začali ptát, proč jsme si vybrali zrovna toto. Po skončení této hodinové přednášky vedené prof. Jiřím Spoustou, skvělým člověkem, který přímo čišel humorem a optimismem (dokázal nám ale také promluvit hluboko do duše), se nám nechtělo odejít. Rozebírali jsme báseň Podzim Ivana Blatného, ovšem neobvyklým způsobem – „co tím básník rozhodně nechtěl říct“. Cílem bylo najít ve verších této kratičké básně co nejvíce fyziky. Pan profesor tuto přednášku také prokládal historkami ze svého života, dokonce si během ní zahrál i volejbal za pomocí nudlválu. Zúčastní-li se i příští rok, nesmíme ho zmeškat.

Po této skvělé hodině fyziky jsme se přesunuli na další přednášku s názvem Špatná fyzika ve filmu. Obsah každému dojde už z názvu, takže netřeba dále rozebírat. Pustili jsme si ukázky z filmů či seriálů a zjišťovali jsme, proč jsou tyto scény v reálném světě neproveditelné. Tuto taktéž skvělou přednášku jsme zakončili Bollywoodem a snímkem Singham.

Odpoledne nás čekala exkurze. My si vybrali Tokamak Compass, kde jsme zhlédli hodinu a půl dlouhou prezentaci o plazmatu, reakcích ve Slunci a o ITERu, což bude největší tokamak na světě budovaný ve Francii. Poté ale přišlo zklamání. To, kvůli čemu jsme tam šli, tam nebylo! Kde tedy tokamak Compass byl? 200 metrů od budovy, kde jsme se nacházeli, jenže o víkendu byla nepřístupná. Nakonec jsme se tedy byli podívat aspoň ve velínu, zavítali jsme k setrvačníkům a nakonec si vyslechli povídání o novém tokamaku.

Večer nás čekal raut. Řízky kuřecí, vepřové i hovězí, chlebíčky různých chutí a samozřejmě dortíky všech barev a tvarů, různé nápoje – a to vše jen za 50,-!

Poslední večer na hotelu. Vrátili jsme se dříve, ve snaze si možná i trošku odpočinout a zrelaxovat. Poté však následovalo několik špatných rozhodnutí, jejichž následky nás budou budit ze snů ještě dlouhou dobu. Dohodli jsme se, že si zahrajeme UNO. Jaká to nevinná hra, která se ovšem zvrhla ve hru o holý život a zdravý rozum. Po hodině, kdy se ze začarovaného kruhu ovládaného zákeřnými sedmičkami a nulami dokázali vyprostit tři lidé z pěti, jsme hru ukončili. Ďábel nás však posedl a namluvil nám, ať se upíšeme ještě k jedné hře. Následovala tedy ještě jedna hra se stejným průběhem. Padala na nás únava, a když se konečně dokázal ze hry vyprostit poslední šťastlivec, hodiny ukazovaly třicet minut do půlnoci. K dovršení vší této ironie nám v průběhu hry za zády hrála televize s německou stanici KiKA, na níž v té době běžel konec vysílání. Létal tam mluvící chleba s temnými kruhy pod očima a občas se vedle něj objevovala alpaka, zpívající krokodýl a roboti.

Neděle 12. 2.: Před desátou hodinou nastupujeme do vlaku, který nás psychicky naprosto zdravé a plné všemožných zážitků, jež jsme během těchto několika dní v Praze zažili, odváží zpět do Ostravy.

Radim Gabriel, Ondřej Tabášek