V náručí Učitele národů aneb Kvintáni opět ve Fulneku

Ze svinovského nádraží nás odvážela moderní škodovácká lokomotiva s několika vagóny, do Fulneku jsme přijeli jediným motorovým vozem řady 810, kam jsme se tak tak vešli. Po cestě z nádražíčka na nás z okolního kopce dohlížel fulnecký zámek, částečně skrytý za stromy. Po několika minutách cesty jsme došli na náměstí. To bylo během závěrečných bojů 2. světové války, jako valná část města, téměř zcela zničeno. Zachovala se jen věž radnice, která na svém místě stojí dodnes, a jediný dům krčící se v opačném rohu náměstí. Na blízkém pahorku byl vybudován velkolepý barokní chrám Nejsvětější trojice, jenž je součástí přilehlého augustiniánského kláštera.

Naše první cesta směřovala právě do chrámu. Po dlouhém schodišti s mnoha odpočívadly jsme došli před nedávno zrekonstruovanou stavbu a vstoupili dovnitř. Interiér kostela ohromí návštěvníka 21. století stejně, jako měl přivést do němého úžasu věřícího 18. století: ohromný vnitřní prostor s masivními propracovanými sloupy a balkóny, vysokou zaoblenou klenbou s malbami zachycujícími Boha a světadíly společně s jejich atributy. U stěn stálo mnoho soch ze zlata a mramoru, ve svých klasických dynamických postojích. Napravo se vykláněla zdobná kazatelna. Středobodem chrámové lodě byl překrásný propracovaný oltář s podobiznami Panny Marie a Ježíše Krista, střežený sochami andělů. K obrazu Panny Marie, jenž je opřený o oltář, se váže příhoda, v níž měla údajně prsty vyšší moc: V sobotu 31. května 1749 bylo na obraze Matky Boží zpozorováno cosi bílého. Poté se zjistilo, že se z očí Panny Marie valí slzy. Tohoto zázraku bylo svědkem nejméně dvanáct duší. Zpátky do současnosti. Paní, která nám povídala o historii chrámu, nám také ukázala zákristii, balkóny pro šlechtu i křížovou chodbu. Potom se s námi rozloučila a my se vydali na opačnou stranu města.

Při cestě ke kapli a kapucínskému kostelu jsme přešli řeku, která tvoří hranici mezi Moravou a Slezskem. Nejprve jsme se zastavili u kaple svatého Rocha a Šebestiána, jejíž okolí sloužilo jako hřbitov. Ten byl dříve obehnán zdí do tvaru čtyřlístku, jehož rohy tvořily čtyři malé kapličky, z nichž se dodnes zachovaly dvě.

Pokračovali jsme dále kolem dětského domova a dostali se k dalšímu tamnímu svatostánku – kostelu sv. Josefa při kapucínském klášteře. Ten se v současné době využívá jako koncertní síň. Vevnitř nám paní průvodkyně popovídala něco o historii, položila nám několik otázek a ukázala vchod do katakomb. Zjistila však, že se nám tento původní vchod s nejvyšší pravděpodobností nepovede otevřít.

Naštěstí měla v záloze náhradní nacházející se vně kostela, a my tak mohli vstoupit do bývalého pohřebiště tamních duchovních. Mrtvoly kapucínů se tam dříve ukládaly bez jakýchkoliv rakví či balzamování. Časem jim však tento způsob pohřbívání byl zakázán. V průběhu let se do podzemních prostorů vkrádali zloději a začaly se v nich hromadit odpadky. Samotný klášter spojený s kostelem se dnes bohužel nachází v žalostném stavu a přikryt provizorní střechou čeká na opravu.

Prohlídka kostelů, chrámů a kaplí skončila a my se vydali do muzea Svět Komenského Fulnek, nacházejícího se hned vedle barokního kostela, kde jsme naši fulneckou prohlídku začínali. Zde pro nás byla připravena prohlídka s výkladem nejen o životě Komenského, ale i době, ve které žil. Prohlídky se konaly v několika místnostech, kde se nacházely různé historické předměty doplněné moderní digitální technikou pro lepší pochopení. Během výkladu jsme odpovídali na otázky. Díky odpovědím jsme poté mohli doplnit QR kód a stát se Komenským.

Poslední místo, kam jsme se před odjezdem vydali, byla socha Komenského, u níž jsme se společně vyfotili.

Autoři fotek a článku: Radim Gabriel a Ondřej Tabášek