Taneční kurz pod drobnohledem

První lekce:

…ozve se: „Pánové, přitáhněte kravaty, upravte saka a zadejte se!“ V ten okamžik se všichni elegantně oblečení chlapci vydali za svými překrásnými partnerkami, nabídli jim rámě a začali promenádu. Kdo partnerku neměl, vydal se na lov.

Co chlapcům zůstalo skryto, bylo dění na druhé straně sálu. Ve stejný okamžik, kdy se dívkám nabídl pohled na desítky mladých pánů, kteří si synchronizovaně zapínali saka – samozřejmě bez posledního knoflíku, jak zdůraznil pan Chlopčík – se ozvalo: „To je ale úplně mega hot, jak se všichni zvedají, že?”

V takové atmosféře se pak odehrával celý „lov”, až nakonec nezůstal sedět vůbec nikdo. Promenáda skončila, páry se postavily ke kraji parketu a začaly se učit první tance. Nejprve přišlo na řadu blues. Zhlédli jsme krátkou sestavičku, rozestoupili se po parketu a upřeli svůj zrak na své učitele (nejen Zdeněk, ale i Brigita bude sehrávat v každé lekci důležitou roli a pomáhat zejména dívkám s jejich kroky). Poté přišla řada i na nás. Chlapci uchopili své partnerky do standardního držení a začali tančit základní krok. Nutno podotknout, že u párů, jež se znaly zhruba celé dvě minuty, se kromě bezproblémového úkrok-ťuk-úkrok-ťuk většinou povedla i krátká úvodní konverzace typu co děláš, jak ses těšil(a) a kolik ti je. A uznejme, to není na začátek vůbec špatné!

Dále následovala polka. Velice rychlý a skákavý tanec. Opět jsme zhlédli krátkou sestavičku, chlapci uchopili partnerky a páry začaly tančit základní krok polky – krok sun krok. Po několika dalších pokusech chlapci odvedli své partnerky, poděkovali jim za tanec a šli si sednout. Následovala přestávka.

Po přestávce přišla dámská volenka. Děvčata v pestrobarevných šatech všech délek i střihů si zašla pro své partnery, prošli se v promenádě, po níž opět všichni zaujali místo u kraje parketu. Třetím tancem tohoto večera se stala cha-cha. Opět krátká sestavička ztvárněná manžely Chlopčíkovými, po které to na parketu rozvířili i studenti.

„To nejlepší nakonec.“ I v tomto případě má toto rčení pravdu. Nádherný, pomalý, standardní anglický waltz. Krátká ukázka s vysvětlením základních kroků nechyběla ani zde. Nejdůležitějším prvkem se staly základní geometrické útvary – čtverec složený ze dvou trojúhelníků, po jejichž vrcholech vedly kroky tanečníků. První směřoval dopředu a doleva, druhý dozadu a doprava. Slečny tancovaly shodně, jen začínaly krokem dozadu. Těsné standardní držení a krásná uklidňující hudba doprovázela poslední tanec našeho prvního večera v taneční škole. Po pochvale a bouřlivém potlesku pro mistry učitele nastal čas k odchodu.

Po všech stránkách se tedy večer vydařil. Slečny po přestávce našly své partnery, všichni zúčastnění ve zdraví přežili – ačkoli s lehkými újmami, holt polka je polka – a ke všemu jsme si zopakovali i geometrii základní školy. Při konečném loučení se na celém parketu nenašel jediný zasmušilý obličej a jediné, co nás opravdu mrzelo, bylo, že už to opravdu skončilo.

„Chlopčík opět nezklamal svým humorem a vtipnými scénami. Vše má předem připravené, takže se veškerá tréma nebo nervozita, kterou většina studentů před začátkem cítí, rychle ztratí. Bylo vtipné pozorovat některé páry jít úplně mimo rytmus (ani jsem si nemyslela, že to jde až do takové míry). Já jsem si tuto lekci (jako všechny ostatní) velmi užila, s partnerem se skoro pořád smějeme a celkově je tento taneční kurz dobrý prostor k uvolnění.“ – studentka (sexta B)

„Já jsem se se svým tanečním partnerem setkala až na parketu. Takže není divu, že až do chvíle, kdy za mnou skutečně někdo přišel s otázkou „Smím prosit?“ převládaly nad počátečním nadšením spíše obavy. Brzy ale opadly. Později jsme navíc zjistili, že jsme oba nejvíce propadli kouzlu pomalého waltzu. Od té chvíle jsou taneční především velká zábava, na kterou už se jenom těším. A hlavně na waltz.“ – studentka (sexta A)

A jedeme dál…

Šláp, šláp, ťuk a ťuk, ťuk a ťuk. V druhé lekci jsme se seznámili s velice rychlým latinskoamerickým tancem jive. Ke konci večera se nám dostalo velkého uznání od mistra, protože zvládnout tento tanec po patnácti minutách nácviku, a navíc v plném tempu, je dle jeho názoru naprosto vynikající výkon.

„Jive jsem si od začátku zamiloval. Nečekané zrychlení tempa během jedné skladby mě sice zaskočilo, ale rychle jsem si na něj zvykl a přes začínající únavu a pot, který ze mě lil, jsem věděl, že mě tento tanec bude velice bavit a budu si ho vždy naplno užívat.“ – student (sexta B)

Ve třetí lekci přibyly dva nové tance – standardní foxtrot (zatím s jednoduchou sestavičkou) a uvolněné latinskoamerické mambo.

„Taneční nás v mnohém překvapily. Čekaly jsme všechno, ale tohle ne. Pan Chlopčík nás přivítal svým hvízdáním a chrochtáním. Foxtrot zavařil mozky i těm nejbystřejším jedincům. Polka mohla spíše připomínat českou veselici či stádo krav. Ale i přes všechny nedostatky stále přežíváme a těšíme se na další lekce. 🙂 “ – studentky (sexta A, B)

Poslední dvě lekce před půlkolonou se nesly ve znamení pečlivého opakování všech sedmi tanců a u mnohých i nervózního očekávání věcí budoucích.

„Já jako velký milovník StarDance jsem se už tanečních nemohl dočkat. Už v první lekci jsem ale pocítil nenávist k polkovému krok-sun-krok, která přetrvala až do druhé lekce, kde přišlo jivové šláp-šláp-ťuk-ťuk. Nenávist k novému tanci opět vyprchala a již ve třetí lekci jsem oba základní kroky zvládal na výbornou. Z jivu, který jsem nenáviděl, se stal tanec, který jsem začal milovat a stal se mým nejoblíbenějším.“ – student (sexta B)

Půlkolona

Středa 12. 10. a hlavní sál domu kultury Akord se začíná plnit. Všechno utichne a zničehonic se ozve znělka taneční show StarDance a Zdeněk Chlopčík zahajuje osmou půlkolonu středoškolských základních tanečních. Partneři s kyticemi v rukou vyráží za svými partnerkami a po dokončení promenády a uložení kytic ke stolu zaujímají postavení na první tanec exhibice.

„Lehká nervozita byla, ale po dvou tancích naprosto opadla a dostavilo se nadšení a radost, které naprosto překrylo únavu a vyčerpání ze sestav sedmi tanců, které jsme publiku předvedli.“ – student (sexta B)

„V tento den jsme psali písemku z chemie na výpočty z chemických rovnic a musím říct, že větší nervozitu jsem cítil před testem nežli před samotnou půlkolonou. Ve chvíli, kdy DJ Ráďa pustil onu slavnou znělku taneční show, mi sice vhrkly do očí slzy, ty ale hned přešly. Na řadu přišla exhibice a já věděl, že určitě alespoň jednu věc zkoním. Nakonec jsem nezkonil nic, a navíc jsem měl pocit, že mi některé tance šly lépe než na samotných kurzech.“ – student (sexta B)

Pak nastává peklo ve formě tance s rodiči. Peklo z toho důvodu, že se počet osob na parketě zdvojnásobil, což značně omezilo schopnost tancovat. Tanečníci i netanečníci do sebe začínají v mnohem větší míře vrážet a je tak s podivem, že nedošlo k sebemenším zraněním.

Po krátké pauze opět začínáme promenádou, tentokrát již s dárečky v ruce. Párová housenka se zastaví a začne probíhat předávání dárečků následované „dárečkovým blues“. Nastává okamžik, na který se ne všichni těšili – čas soutěžení. Aby se zredukoval počet párů, začne se tancovat waltz. Ovšem lehce vylepšený – páry musí tancovat s jablkem, které drží svými čely. Komu jablko spadne, nebo ho již nedrží čelem, vypadává. Doznívá píseň Michaela Jacksona a my již znali jména tří finálových párů. Alespoň jeden z daného páru byl z našeho gymnázia, takže klidně můžeme říct, že GVOZáci ovládli osmou půlkolonu.

Naše tři páry nyní musely projít čtyřmi úkoly. Jako první přišla na řadu polka, ve které měli chlapci k nohám přivázané balonky, a úkolem zbylých dvou párů bylo ony balonky prasknout. Druhým úkolem bylo krmení partnerky banánem, ovšem poslepu. Následovalo nafukování balonku, avšak netradičním způsobem. Na tři židle uprostřed sálu nyní usedli chlapci a pod jejich sedací ústrojí jim byla umístěna pumpička s balonkem na konci hadičky. Posledním úkolem bylo hledání a nazouvání střevíčků partnerkám.

Zanedlouho po posledním úkolu přišlo na řadu oznámení výsledků. Na třetím místě se umístila studentka sexty B Lucka Pasečná se svým partnerem. Krásné druhé místo bylo obsazeno Ondrou Pastorkem taktéž ze sexty B společně s jeho partnerkou. No a máme tu první místo. To obsadili studenti sexty A – Metoděj Rechtik se svou partnerkou Petrou Schindlerovou.

S úderem desáté hodiny večer se v hlavním sále rozjíždí volná zábava, která trvá až do jedenácti.

Taneční kurz pod drobnohledem, část druhá

Půlkolona za námi a šestá lekce před námi. Ta se nese v duchu opakování. Učíme se ale i dva nové tance. Tango, k němuž si říkáme i krátkou básničku dlouze-dlouze-krok-krok, dlouze-krok-krok-stůj a poté velmi rychlý a točivý třídobý valčík.

Máme tu sedmou lekci a polovina sextánů nikde. Učíme se nové figury a na scéně se objevuje i nový tanec. Rock’n’roll!

S osmou lekcí přichází opět opakování a pár drobných změn. A hodně valčíku.

Devátá a desátá lekce už jsou lekce opakovací. Intenzivní valčík nesmí chybět ani zde. Ten se stává hlavní náplní desáté lekce, kde se vybírají páry na velkou soutěž.

Závěrečná

Je neděle 27. listopadu a většina studentů obou sext se připravuje na svůj poslední večer v této taneční škole. Mimo rodičů, prarodičů a sourozenců se ale také připravují i někteří učitelé, již byli pozváni svými, určitě nejoblíbenějšími, studenty. Opět se ukázalo, že štědrost a dobrotivost nevymřely a jsou tu s námi – řeč je o dobrém skutku, který pro naše učitele vykonal pan Chlopčík, když dal těmto lidem vstupenky zdarma.

Poslední chvíle před začátkem, přichází poslední opozdilci a kurzisté se připravují ke slavnostnímu nástupu. Sálem se opět rozezní ta známá znělka, která na parket zve nyní už oba taneční mistry, Zdeňka a Brigitu Chlopčíkovy. Úvodní slovo za námi a před námi volná cesta ke dvěma nazdobeným sloupům, kde nastane chvíle slávy pro každý pár.

Začíná exhibice a přítomní hosté mají možnost zhlédnout devět nádherných tanců. Po této dvacetiminutovce následuje tanec s rodiči. Na parket se opět dostává velké množství lidí, což razantně zvyšuje riziko úrazů. Naštěstí nikdo není zraněn a následuje přestávka, po které se parket opět zaplní kurzisty.

Exhibice už je tedy dávno za námi, přežili jsme ve zdraví další tanec s rodiči, tedy až na malé úhony v podobě pošlapaných bot při polce, známe také jméno nejsympatičtější slečny, kterou se stala Eva Knápková (sexta B) a nejsympatičtějších pánů, o tento titul se dělí Ondřej Zátopek a Milan Slavík (oba sexta A) a následně dochází k jednomu z nejkouzelnějších momentů večera. A to, když pan Chlopčík vyhlašuje maturitu z tance. Zatancovali jsme si blues v kleče a ve foxtrotu si slečny mohly vyzkoušet, jaké to je tancovat jako jejich partner. A aby pánové nebyli o možnost zatančit si jako jejich partnerky ochuzeni, byla vyhlášená cha-cha. A pak to přišlo – pan Chlopčík vyhlásil tanec, „který jsme se sice neučili, ale podíváme se, jak si s ním poradíme.”

A my, pečlivě připraveni po intenzivním nasazení paní profesorky Kratochvilové a pana profesora Paličky, věděli naprosto přesně, co nás čeká.

A tak jsme se dali do čardáše!

Rozhodně to byl nezapomenutelný zážitek, ale nejenom pro nás. Pobavené a udivené obličeje všude kolem mluvily za své. A co na tom bylo nejlepší? Že byl mezi nimi i sám Zdeněk Chlopčík, jak si můžete přečíst v rozhovoru.

KŠ: Máte nějaký moment, na který se těšíte na každé závěrečné?

Zdeněk Chlopčík: Na závěrečné se nejvíc těším na to, až absolventi tančí exhibici. Protože už je to závěrečná, tak tancují ve většině případů úplně fantasticky – ty oči rodičů a sál, jak tleská… To je to nádherné.

KŠ: A už se Vám stalo, že vám některá ze závěrečných utkvěla něčím zvláštním v paměti?

Zdeněk Chlopčík: Je pár závěrečných, na kterých se sešly skvěle tančící páry – loni byla jedna přesně taková, letos taky byly, asi dvě, kdy jsem si řekl: „No tak to už v životě nikdo takhle nezatančí.“ Protože fakt všichni tančili úplně překrásně; postavení, všechno. Pro mě je to obrovské uspokojení, když si člověk uvědomí, jak přijdete na první lekci a většina neumí v podstatě nic – hlavně kluci jsou vystrašení. A pak se to vyvíjí a jak to naskočí za ty dva a půl měsíce, je to úplně něco jiného. Pro mě to jsou obrovské emoce, proto to dělám.

KŠ: Já jsem tedy z osmé závěrečné, kde jsme tancovali „ten pravý“ čardáš – ne opilecké kolečko. A mě by zajímalo, jestli si na to vzpomínáte a jaká byla Vaše reakce?

Zdeněk Chlopčík: No já se hned díval na vaše učitele a ptal jsem se: „Kdo to byl?“ A všichni jen já ne, já ne. Tohle bylo poprvé, co se to stalo; že se studenti domluvili, zašli za učitelem a něco se malinko naučili. Že to nebylo: „Co budeme dělat? Tak uděláme kroužek.“ Ale fakt jste se do toho pustili. To bylo super, z toho jsem měl radost. A to je na tom taky to krásné, že třídy taneční tak prožívají a že do toho vtáhnou učitele, vtáhnou do toho rodiče… Věřím, že na to budete vzpomínat. Já si to takhle užívám každý rok a na podzim mě to zase čeká. Je to pro mě hrozně emotivní.

Vždycky jsem chtěl učit. Kvůli tomu jsem studoval Báňskou s cílem, že pak budu učit někde na průmyslovce, ale díky tomu, že jsem tančil, tak se to tak krásně skloubilo. Brigita se mě vždycky ptá, jak dlouho to chci ještě dělat, ale co, to máme snad sedět doma? Ne, fakt, je to bomba. Mám radost, že vás to baví, a jde na vás vidět, že si to užíváte.

KŠ: Na vás taky. Jde vidět, že je to váš splněný sen. Že si to užíváte, že tím žijete.

Zdeněk Chlopčík: Já si myslím, že jsou strašně důležité moje emoce, ale i vaše emoce. Takhle se to snažím skloubit, abychom si to všichni užili, a to je na tom to nádherné.

Nyní nastává ten moment, na který všichni čekali. Velká soutěž o krále a královnu valčíku. Na parket se dostávají tři páry, Ráďa pouští skladbu a začínáme. Tříčlenná porota tvořená profesionálními tanečníky podrobně skenuje každý pohyb jednotlivých párů a dělá si poznámky, díky nimž již zakrátko bude celý sál znát jméno krále a královny tohoto krásného tance.

Mezitím, co se rozhoduje o vítězi soutěže, se dozvídáme o sponzorech celého večera. Chacharova pizza, Salon Rafaela a Pánské obleky Bandi – jména tří společností, jejichž produkty či poukázky budou za krátkou chvíli předány.

A je to tu! Známe výsledky! Naši tři finalisté – Metod s Petrou (sexta A), Kája s Lukášem a Martin s Emmou (oba páry ze sexty B) – jsou napjatí a čekají, kdo skončí na třetím místě. Krásné třetí místo obsadil pár ze sexty B ve složení Karla Šrubařová a Lukáš Hurník. A máme tu první a druhé místo. Druhé místo obsadil pár ve složení Metod Rechtik a Petra Schindlerová. Zbylo nám tu první místo, ke kterému se protančili Martin Doležal a Emma Vrublová a stali se tak králem a královnou osmé závěrečné středoškolských základních tanečních. Valčíková jízda tohoto vítězného páru však nekončí – 6. ledna na Novoročním plese se uskutečnil souboj králů a královen valčíků ze všech 11 závěrečných. Páry soutěžily o titul absolutního krále a absolutní královny valčíku.

Po soutěži byla vyhlášena volná zábava. Hity jako je Trezor, Borovička, Žijeme len raz, či píseň Heleny Vondráčkové Nebudeme sedět doma nesměly chybět ani na této závěrečné.

A zajímá vás, co na naše taneční říkali přítomní učitelé?

p. p. Kaszová: „Závěrečná obou našich sext se nesla ve velmi slavnostním duchu. Uchu lahodily příjemné tóny a oko se kochalo pohledem na krásné mladé lidi, kteří si chtějí tento večer užít na maximum. Pomyslnou třešničkou na dortu pak bylo vyhlášení královny a krále valčíku, který ovládla dvojice Emma Vrublová a Martin Doležal. Nádherná podívaná.“

p. p. Tabášek: „Na půlkolony a šluskolony chodím už pěknou řádku let, vždy řekněme služebně (což mi nebrání v tom, abych si tyto akce náležitě vychutnal a užil). V letošním školním roce to bylo jiné, neboť jsem tyto akce navštívil coby hrdý rodič. Bylo to trochu nové, lehké dojetí, lehké pousmání nad nervozitou ratolesti a ostatních spolužáků. Ale bylo to pěkné; schéma kolon se sice taktéž léta nemění (kdyby pan Zdeněk náhodou zapomněl text, rád vypomůžu), co se mění, jsou další a další noví studenti. A je fajn je alespoň někdy vidět jinak než v oversized mikinách a děravých riflích. Už se těším na další!“

p. p. Dudová: „Hezké bylo, že jsem vás všechny viděla v gala – třeba i Davida Vrkoče, konečně jinak než zarostlého kanadského dřevorubce. No a všem vám to samozřejmě moc slušelo a šlo vám to o dost lépe než kdysi mně.“

p. p. Surma: „Strašně se mi líbilo, jaké jste udělali pokroky. Pamatuju si vás ještě jako malé a na takové společenské akci šlo pěkně vidět, jak jste dozráli. Navíc Chlopčík má úroveň a bylo znát, že to umíte. Byli jste šikovní.“

p. p. Kratochvilová: „Z vašich tanečních nejraději vzpomínám na překvapení Chlopčíka. Samozřejmě jsem měla taky dobrý pocit ze studentů naší školy, kteří předvedli perfektní čardáš. Na panu Chlopčíkovi šlo vidět, že z toho byl vykolejen a že to nečekal. Ale obrovský zážitek pro mě byl, že jste tancovali opravdu všichni. To bylo super!“

p. p. Přečková: „Jsem ráda, že jsem mohla být součástí slavnostního zakončení tanečních našich sext. Snad všem zůstane v paměti jak příjemná vzpomínka na celý večer, tak všechny naučené kroky.“

p. p. Gajdečková: „Určitě bylo příjemné vidět téměř kompletní sexty v gala, holky v krásných šatech a kluky v oblecích. Celý večer se nesl v příjemné a uvolněné atmosféře, užili jsme si to i jako diváci. Jen scénář by mohl taneční Mistr alespoň trošku obměnit, asi nepočítá s tím, že se někdo účastní opakovaně.“

Bonus – pokračovací taneční

Taneční škola Chlopčík nabízí i pokračovací taneční, kde se v osmi lekcích naučíte 5 nových tanců (country, sambu, salsu, rumbu a jeden speciální) a ke třem tancům ze základních tanečních přidáte nové a atraktivnější figurky. Součástí tohoto kurzu je i závěrečný večírek, na kterém proběhne vůbec první taneční soutěž kurzistů.

Asi teď přemýšlíte, co by mohl být ten speciální tanec. Možná vám na mysl přicházejí tance, jako je kankán, čtverylka, step či flamenco. Pokud jste měli ony nápady, dovolte nám, abychom vás seznámili s tancem, jehož název zní maročan. Nic moc název, ovšem tento místy sólový a místy tanec ve dvojicích vás dostane! Menší drobnost – tento tanec na Googlu nebo Wikipedii nenajdete, tak seberte své partnery a partnerky a rozhodně se do pokračovacích tanečních přihlaste!

p. p. Zehnal: „Bohužel jsem kvůli nemoci zmeškal závěrečnou základních tanečních, takže jsem mohl na vlastní oči vidět pouze ty, kteří se rozhodli pokračovat, ale i tak jsem si moc rád po letech opět užil atmosféru tanečních a viděl nestárnoucího pana Chlopčíka s jeho paní. Všem to šlo na jedničku! Některým dokonce až tak, že se mě odvážili vyzvat k tanci a nohy jsem jim (snad) pošlapal jen trochu!“

RG, KŠ, EA, OT

Zdroje:
https://www.pngwing.com/en/free-png-nlpmw
Václav Vaněk