Velká putování Ladislava Zibury
Co na tom, že se blíží Vánoce a redaktoři snad každých novin na světě dostávají pokyn napsat článek s vánoční tematikou. Já tak ale neučiním. Přijde mi užitečnější (snad i zajímavější) Vás seznámit s jedním skvělým českým autorem a cestovatelem. Jmenuje se Ladislav Zibura. Rád bych pohovořil o jeho knížkách, včetně té nejnovější, která vyšla v říjnu tohoto roku.
Tento článek nechci primárně koncipovat jako recenzi, i když zde najdete také nějaké mé názory a hodnocení jednotlivých autorových výtvorů.
Ladislav se narodil 15. června 1992 v Českých Budějovicích. Svou první knížku Krtečkova cesta napsal ve svých šesti letech, ta však nebyla nikdy vydána. Krátce působil v Českém rozhlase. Mezi jeho nejznámější koníček patří dlouhé pěší poutě. První takovou podnikl roku 2011 do Santiaga de Compostela, další pak ze svého rodiště do Říma. Později se na kole vydal na cestu k Baltskému moři.
Svou první plně zdokumentovanou cestu, o které vypráví 40 dní pěšky do Jeruzaléma, podnikl během letních prázdnin 2014. Ladislav svou pouť zahájil v Istanbulu a následně přešel celé Turecko. Kvůli neklidné situaci v Sýrii se bezpečně dopravil letadlem až do Nazaretu, odkud vyrazil na finální část pouti do Svatého města. Ke knize o této úžasné cestě jsem se dostal náhodou, za kterou jsem ale nesmírně vděčný. Jednalo se o mou vstupní bránu do úplně nového žánru, který jsem do té doby velmi podceňoval – cestopisy.
Kniha obsahuje spoustu zajímavostí z navštívených míst, dají se zde najít úžasné rozhovory, velké množství vtipných situací, narážek a nadsázky a detailní popisy krajiny. Ve stejném duchu jsou psány i další Ladislavovy knížky, které tak svou rozmanitostí dokážou zabavit (snad) úplně každého.
Sám za sebe mohu říct, že jsem byl s autorovou prvotinou mimořádně spokojen. Chtěl bych hlavně pochválit nápad minikomiksů, které čtenáři příjemně zprostředkují další veselé události v úplně jiném měřítku, než jak byly popsány v textu.
Zápisky o výpravě do Nepálu a Číny byly publikovány v roce 2016 pod názvem Pěšky mezi buddhisty a komunisty. Černobílé minikomiksy nahradily barevné informační textíky o zrovna navštíveném místě, které se v různých podobách a stylech nacházejí ve všech následujících Ladislavových cestopisech.
Roku 2017 spatřila světlo světa knížka o neduzích pěšího putování po Kavkazu – Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii. Podle mého názoru se jedná asi o nejslabší Ladislavův výtvor. Na druhou stranu ale představuje významný milník v autorově koníčku a šok pro skalní příznivce.
Před dvěma lety napsal Ladislav další cestopis Prázdniny v Evropě popisující jeho výlet vedoucí po celém Balkáně, až po Skandinávii a pobaltské země s cílovou destinací v Brně. Jedná se o jednu z nejdelších tras, kterou autor kdy podnikl. Za svou knihu o ní získává cenu Hanzelky a Zikmunda pro cestopis roku.
V říjnu se mi dostal do rukou Ladislavův zatím poslední výtvor, v němž nám konečně (po čtyřech knihách strávených v cizině) přibližuje krásy naší vlastní domoviny. Tentokrát se jedná o zatím nejdelší knížku Prázdniny v Česku. Se svým, pro mě už legendárním, nadhledem a skvělým jazykovým zpracováním autor líčí své zážitky z letních prázdnin trávené poznáváním (ne)objevených zákoutí naší země.
Během své cesty po Turecku se u Ladislava projevila nemoc, která údajně trápí 10-15 % obyvatelstva, a sice tinnitus – chronické pískání v uších. Sám autor se sním naučil žít, i když říká, že v začátcích a hlavně během karantény na začátku roku 2020 to pro něj bylo opravdové peklo. O této diagnóze se více rozpovídal v červenci v rozhovoru pro Prostor X.
Ladislav pravidelně pořádá projekce po celé republice, kde vypráví o svých cestách. Sám jsem se nikdy žádné nezúčastnil, ovšem pokud probíhají podobně zábavnou formou, jakou píše své knížky, určitě se tam nikdo nudit nebude.
Velmi neobvyklá podívaná se naskytla před několika lety, když se princ Ládík rozhodl zúčastnit televizní soutěže AZ-kvíz. V ní použil velice zajímavou taktiku, kterou opět dokázal inteligentně pobavit, navíc způsobem, jejž ještě nikdy nikdo nezkusil.
Pokud bude Ladislav Zibura ve svých výpravách v budoucnu pokračovat a pokud se rozhodne je zaznamenávat a vydávat ve stejně přitažlivé knižní podobě, lidé se díky němu dozví mnoho o životě na úplném konci světa, tamních zvycích, tradicích a příbězích, stejně jako o veselých příhodách, které autora na jeho trasách provázejí. Mnohé z nás to může přesvědčit k přechodu ke zdravějšímu životnímu stylu a touze po vlastních dobrodružstvích.
