Taneční

Stejně jako každou sextu, i nás letos čekají taneční. Pro část mých spolužáků to představuje téměř jistou smrt. Netěší se a byli do nich přihlášeni pouze z donucení rodičů. Pak tady je druhá skupina, která se už nemůže dočkat.

Čím blíže je naše první lekce, tím větší strach v nás převládá. Dva dny před ní už v naší třídě není slyšet hovor o ničem jiném. Každá z holek chce mít nejhezčí šaty, účes, líčení … Kluci se strachují, že jim tanec nepůjde.

Už je to tady, za pár minut začne naše první lekce. Rozhlédnu se kolem sebe. Holky vypadají kouzelně, daly si opravdu záležet, aby jim to slušelo. Kluci se také snažili, většinu z nich vidím v obleku poprvé. Téměř nemůžu uvěřit tomu, že ta hlasitá energická třída tady teď potichu postává a bojí se toho, co přijde. Naposledy se upravíme, pochválíme si navzájem šaty, podíváme se na sebe do zrcadla, zkontrolujeme si líčení a vejdeme dovnitř. V sále panuje napětí. Nejvíce se bojí ti, již neví, s kým budou tančit. Ze všech stran slyším věty typu: „Co když si mě nikdo nevybere? Co když zůstanu jediná bez partnera? Co když si spolu nebudeme mít co říct?“ Tyto obavy plně chápu, nechtěla bych být na jejich místě, a tak jim aspoň slovy dodávám sílu.

Sál utichá. Dostáváme úvodní informace a už přichází ta nejočekávanější chvíle. „Pánové, zadejte se,“ slyším tu nejdůležitější frázi večera. Kluci se postaví a rozejdou se k nám. Po menších problémech, jež vznikly kvůli tomu, že své partnerky v množství dívek nemohli najít, si každý odvádí tu svou. V sále to hučí, většina z nás si vesele povídá, postupně se poznáváme a strach nás opouští.

První část uteče velmi rychle a už je tady přestávka. Všichni si sdělujeme své dojmy. Jsme nadšení a ohromení. I ti, kterým se zprvu vůbec nechtělo, jsou rádi, že šli. Mluvíme jeden přes druhého, každý z nás má spoustu novinek. Musíme si toho tolik povědět, ale než to stihneme, přestávka končí a my se vracíme zpět do sálu. Druhá část také uteče a my už musíme domů. Je pozdě a víme, že ranní brzké vstávání nás zničí. Přesto Akord opouštíme s úsměvem na rtech a vědomím, že umíme základy čtyř tanců. Jsme na sebe pyšní, překonali jsme svůj strach a vše krásně zvládli.

Každou další lekci se bojíme méně a méně. Řekla bych, že není nikdo, komu by tance vyloženě nešly. Každý není tanečně nadaný a nepochopí, co má dělat napoprvé, ale postupně si k tomu vždy cestu najde.

Závěrem bych chtěla všem nižším ročníkům říct, ať se do tanečních přihlásí. Věřte mi, opravdu se není čeho bát. Vždy budete mít s kým tančit a vždy si se svým partnerem budete mít o čem povídat. Jsou to nezapomenutelné chvíle, na které budete za několik let vzpomínat s úsměvem na rtech. Poznáte se se svými kamarády zase o trochu více a budete odcházet se skvělou náladou. Umět základní tance je podle mě důležité. Uvidíte, jak budete v budoucnu na plese vděční, že víte, jak se tančí polka či waltz.

A my? My už musíme jen doufat, že nám radost z tance a úžasná atmosféra, jež na každé lekci panuje, vydrží až do úplného závěru.