„Stýská se mi po kontaktu s lidmi v autobuse.” – s paní profesorkou Reyes o Kubě i o Česku

Léto se pomalu blíží, a tak jsme mu tématem našeho rozhovoru vyrazili naproti. Společně s paní profesorkou Juanou Reyes Vás vezmeme na dalekou Kubu. Zjistíme, jak se žije v tropickém Karibiku, jaký svátek je v její zemi nejoblíbenější, co jí u nás nejvíce schází nebo jaké české jídlo jí chutná nejvíce.

Paní profesorko, jak dlouho už žijete v České republice?

V Česku žiju už více než 20 let.

A proč jste se rozhodla přijet do Česka?

Mým cílem bylo žít a pracovat v České republice, protože jsem již dříve studovala Katedru bohemistiky na Univerzitě Palackého. Vybudovala jsem si k Česku silný vztah, měla jsem touhu poznávat kulturu, jazyk,… A to mě sem přitáhlo.

A proč zrovna Česko? Proč ne třeba Francie nebo Německo?

Dobrá otázka. Všichni se mě ptají, jak může Kubánka studovat zrovna tady a ještě češtinu. Díky mému učiteli angličtiny jsem se rozhodla jít studovat tlumočnictví a překladatelství v Havaně. Kdysi jsem chtěla být lékařkou a jít studovat medicínu. To jsem ale nemohla, a tak jsem se začala učit česky. Nikdy jsem si nemyslela, že to bude tak těžké. Ale je to nádherný jazyk.

Jaké jsou podle Vás největší rozdíly mezi Kubou a Českou republikou?

První obrovský rozdíl je, že my Latinoameričané jsme velmi vřelí, nevadí nám projevovat emoce a jsme velmi veselí. Češi jsou stydliví a ne tak emocionální. Nebo alespoň potřebují více času, aby se otevřeli. Myslím, že to se dá na první pohled poznat.

Četl jsem, že každý obyvatel Kuby, který žije v zahraničí, se musí vracet každé dva roky, aby si obnovil výjezdní doložky. Také se za tímto účelem vracíte?

Ne, já už ne. Když jsem tady přijela, tak jsem se zpátky v lhůtě nevrátila a byla jsem prohlášena za emigranta. Na Kubě jsem ztratila veškerá práva. Zůstal mi jen kubánský pas, se kterým jsem nucena cestovat. Mám české občanství, které ale neuznávají, takže když se vracím do své země, musím cestovat s kubánským pasem. Ale zacházejí se mnou jako s cizinkou.

Co Vám v životě u nás nejvíce chybí? Na co jste na Kubě byla zvyklá?

Podnebí. Hlavně podnebí. Stýská se mi po teplu, vlhku a moři… A kontaktu s lidmi v autobuse. Lidé se tam zdraví, povídají,… To je běžné pro Latinoameričany i Kubánce. Jsme vřelí, emocionální a spontánní. Navzdory mnoha ekonomickým i politickým problémům se dokážeme radovat. Přijde mi, že tu všichni vypadají tak smutně, mrzutě. To mi tu chybí ze všeho nejvíc.

A co se Vám tady naopak líbí nejvíc?

Asi… Asi ten klid. Jak jsem říkala, na Kubě je všude hodně hluku. Na ulici, v domech,… Někdy nejde ani poslouchat rádio, protože si soused to svoje pustí strašně nahlas! Jednou jsem odjela na Kubu a už po dvou týdnech jsem si říkala: Páni, už bych se měla vrátit zpátky!

Jaké je Vaše nejoblíbenější české jídlo?

Moje nejoblíbenější jídlo je špenát, bramborové knedlíky a vajíčko. A taky svatomartinská husa. Ta je vynikající.

Když už jsme u toho jídla – jaké je Vaše nejoblíbenější kubánské jídlo?

Mám ráda Congri. Je to rýže s černými fazolemi, pečené kuře a smažené banány. Tady se jim říká plantain (zeleninový banán). Ty zbožňuju.

Jaký je životní styl na Kubě? Podobá se více Španělsku, nebo Česku?

Určitě Španělsku. Je pomalejší, všechno děláme klidněji, beze spěchu. Taky chodíme spát později, vstáváme později… Ale už jsem si na evropský způsob života zvykla.

Když se v západní společnosti řekne Kuba, většina si vybaví stará americká auta, oprýskané omšelé domy a zašedlé sídlo vlády. Zlepšila se situace v této oblasti, nebo je stejná?

No, to není jednoduchá otázka. V určitých oblastech se zlepšila, v jiných trochu zhoršila. Zmiňovali jste Capitolio a historické domy – potřebují opravit, ale vláda nemá tolik peněz na opravu všech budov, a tak bohužel zůstávají ve špatném stavu. Je smutné pozorovat, jak důležité stavby chátrají, anebo když se je podaří opravit, tak skončí například jako restaurace.

Kuba se administrativně dělí na provincie. Liší se nějak výrazně zvyklosti mezi jednotlivými provinciemi, nebo jsou plus mínus stejné?

Některé tradice se liší. Například v oblasti, kde jsem se narodila – na venkově, se na Vánoce jedlo pečené prase s banány, yuca. A slaví se jinak než v Havaně. Nebo například na východě Kuby se pije hodně rumu, ale v Havaně spíše pivo.

Je vaše pivo víc podobné tomu našemu, nebo spíše španělskému?

Španělskému. S českým se nemůže srovnávat.

A které je lepší?

České. Je daleko kvalitnější.

Mnoho cizinců říká, že naše je nejlepší. Souhlasíte?

Rozhodně, tady není o čem diskutovat.

A na závěr trochu veselé téma. Jaký je nejoblíbenější svátek Kubánců?

Tanec. Tančíme pořád, hudba je základ naší kultury. Myslím, že jen málo Kubánců neumí tancovat. Všichni tančí už v kolébce, odmalička. Milujeme tanec. Je to projev štěstí a něco, co nás charakterizuje. Zbožňujeme hudbu a tanec.

Děkujeme mockrát.

Nemáte zač.

S paní profesorkou Reyes trávíme jednu hodinu týdně, a tak si již každý z nás byl schopný vytvořit názor na hodiny s rodilým mluvčím. Někteří si je pochvalují, jiní se netváří tolik nadšeně. Ale přesto si myslím, že každý na nich najde něco, co mu vyhovuje a líbí se mu. A proto jsme se rozhodli závěr tohoto rozhovoru obohatit o poznatky studentů. Co se jim na tomto stylu výuky líbí a co by označili za největší pozitiva? To se dočtete níže.

„Je zajímavé poznávat kulturu lidí, kteří jsou od nás na mapě tak vzdálení, a dozvědět se o nich něco zajímavého. Taky je pro nás přínosné vidět rodilého mluvčího a slyšet jazyk, který se učíme, naživo od někoho, kdo jej má jako rodný.“- Sexta A

„Myslíme si, že je fajn, když v hodinách mluvíme téměř jen španělsky. Většinou za celou dobu padne opravdu málo českých slov, a tak musí i ti z nás, kteří by si za normálních okolností nechali vše přeložit, začít přemýšlet a odvozovat, co se po nich asi chce. Také se nám líbí, že neděláme jenom cvičeni z učebnice, ale koukáme i na videa, zpíváme či tančíme.“ – Septima A

„Myslím si, že je hodně fajn, že nám ukazuje různé tradiční věci -třeba hudební nástroje, hudbu a tance.“ –Septima B

„Hodiny s paní učitelkou Reyes jsou v mnohém velmi obohacující, protože je dokáže udělat velice interaktivní. Všechno nám názorně vysvětluje, hodiny prokládá různými zábavnými cvičeními a rozhodně se v nich nenudíme. Určitě je pro nás velkou výhodou mít hodiny španělštiny s rodilou mluvčí, pro niž je španělština takzvaně número uno, a může nám tak předat své znalosti.“ – Oktáva

Jak je vidět, všichni se shodují na tom stejném. Kouzlo španělštiny jakožto rodného jazyka a nové zajímavé informace o kultuře v Latinské Americe bychom vyzdvihli jako největší benefity.

Na závěr bychom chtěli poděkovat paní Reyes za celý rozhovor a všem studentům, kteří nám sdělili, co se jim na hodinách s rodilou mluvčí líbí.

Zdroje: 

You Can’t Separate Latin Dancing From Its Black Roots (dancersnotes.com) 

www.pixabay.com

Natálie Vicherková, Matěj Olchawski

Komentáře nejsou povolené u textu s názvem „Stýská se mi po kontaktu s lidmi v autobuse.” – s paní profesorkou Reyes o Kubě i o Česku