S hlavou v dlaních

Kdo sám nepíše, asi nikdy plně neporozumí tomu pocitu zoufalství, kdy jen sedíte nad kusem papíru, poznámkovým blokem anebo prázdně vyhlížejícím wordovským dokumentem. Ať děláte, co děláte, mezi tou spletí myšlenek, co se vám honí hlavou, nejste schopni najít jedinou schůdnou, a když už, tak ji rozhodně nedokážete vyjádřit slovy.

Každý to tak asi někdy máme. Mít pocity jakoby „slova nestačila“, jsou pochopitelně samy o sobě nanic a je jasné, že nám to komplikuje každodenní fungování. Ve vztazích, při cestování, při zkoušení nebo když potkáte někoho, kdo vám způsobuje motýlky v břiše… Jak říkám, je to nanic. Ale když se jedná o člověka, u něhož je vyjádření myšlenky na papíře otázkou života a výplatní pásky, tak teprve začíná problém. Co se mu tak asi může honit hlavou?

1. Tak jo, dneska minimálně deset stránek. Jak to říká Dan Brown; chce to rutinu. Takže deset stránek. Minimálně.

2. Že já ji tam zavedla. No jo, co teď? Protivník je ve vedlejší místnosti a „princ na bílém koni, co má přijet bez koně, ale s pistolí v ruce“ v nedohlednu. Musím ji z toho přece nějak dostat. Lidé prahnou po happy-endu.

3. No… jestli ji z toho budu dostávat další tři hodiny, vzhledem k mému tempu, tak to dneska vidím na stránky dvě.

4. A co by se vlastně stalo, kdyby to neskončilo happy-endem? V každé branži jde někdo proti proudu.

5. Možná jsem tehdy měla rodiče víc poslouchat a fakt se začít tu matiku učit. Dneska bych měla jistou práci a nepotila se tady nad nějakým blbým příběhem.

6. O sedm hloupých nápadů později. Klid, to chce klid. Všechny úspěchy staví na počátečním neúspěchu.

7. A co takhle zavést do děje novou postavu?

8. Jé, na About You jsou slevy! To jsou pěkné… Počkat, chtěla jsem psát.

9. Už to mám! Může jí zamotat hlavu, takže pak bude mít výčitky svědomí kvůli tomu, že něco cítí ke dvěma najednou. Ha, jo. To je ono. To bude fungovat.

10. Nebude to fungovat.

11. Kdy jsem vlastně přišla na to, že umím psát?

12. Asi si budu muset najít bohatého manžela.

13. Fajn, něco bych měla.

14. Začnu si číst své dílko od začátku. Ježíši Kriste, tak tohle nemůžu dát nikdy nikomu přečíst.

15. O tři řádky později. Já jsem geniální!

16. No je super, že jsem konečně něco vymyslela, ale co dám do Oktaviánu???