Oktáva A objevuje krásy hlavního města

Ve velmi brzkých hodinách středečního rána se všichni scházíme na nádraží Ostrava-Svinov. Výrazy zúčastněných mi napovídají, že by se mnohem raději viděli v teplé posteli a že do chvíle, než doplní svou hladinku kofeinu, nemá ani cenu zkoušet zavést jakýkoliv rozhovor. Kupodivu ale zabralo varování, které jsme před odjezdem dostali, a pár minut před sedmou hodinou všichni již netrpělivě čekáme ve skleněné budově. Než se stihneme rozkoukat a spočítat, objeví se na světelné tabuli číslo nástupiště, a my se tak můžeme vydat k vlaku.

Cesta ubíhá rychle, překvapivě nemáme po příjezdu do cílové destinace žádné zpoždění (což je na České dráhy opravdu co říct). Ti unavenější usnou již pár minut za Ostravou, ostatní se k nim postupně přidávají. Všichni máme jediný cíl – chceme si uložit spánek do zásoby a nabrat sílu na nadcházející náročné dny.

Po příjezdu se ubytujeme na poměrně hezkých vysokoškolských kolejích a vydáváme se objevovat krásy Starého Města – máme možnost prohlédnout si Obecní dům, projít se pod Prašnou bránou a společně se všemi ostatními turisty pozorovat orloj na Staroměstském náměstí. Díky našemu skvělému výběru doprovodu se dozvídáme navíc také anglické názvy všech výše zmíněných památek a slovíčka s nimi spojená (za toto budeme u maturity ještě určitě vděční). Pokračujeme prohlídkou Muzea Karlova mostu a plavbou Pražskými Benátkami. S nanukem či perníkem v jedné ruce a Spritem ve druhé, se zapadajícím sluníčkem a skvělým výkladem pana kapitána si tento čas velmi užíváme. Proplouváme pod Karlovým mostem, zavítáme do Čertovky, kde vidíme malé sošky chobotniček, a na závěr dokonce potkáváme nutrii, jež se pokouší ukrýt před naší loďkou. Celý den většina z nás zakončí nákupem v Primarku a večeří. Poté se pomalu vydáváme zpátky na ubytování.

Druhého dne je na programu Pražský hrad. Tentokrát ale nastává změna, k důležitým stavbám nedostáváme informace od našich vyučujících, nýbrž od spolužáků – každý z nás si musel připravit text k některé památce a nyní přichází chvíle přednesu. Nejprve ale musíme navštívit místní kavárnu – jak říkám, téměř nikdo z nás by bez ranní dávky kávy nebyl schopný fungovat. Poté ale už konečně může začít historicky zaměřená část našeho dopoledne – vydáváme se na prohlídku Starého královského paláce, najdeme okno, z něhož byli za pražské defenestrace vyhozeni konšelé, Vladislavský sál a na závěr také Starou sněmovnu, do které je téměř nemožné se přes nápor turistů vůbec dostat. Dále naše kroky směřují ke katedrále svatého Víta a k bazilice svatého Jiří. Na závěr nám zbývá Zlatá ulička, kde si můžeme prohlédnout starodávnou zbroj či domek, v němž za první světové války pobýval Franz Kafka.

Odpoledne je na programu prohlídka Malé Strany. Navštívíme chrám sv. Mikuláše a také Valdštejnskou zahradu s množstvím nádherných zákoutí a pávů. Poté už ale následuje bleskový návrat na ubytování a snaha upravit se do ucházející podoby v co nejkratším čase. Večer se vydáváme do Divadla Na zábradlí, abychom zhlédli satirickou hru s názvem Europeana. Malé divadlo, do něhož se vleze pouhých 160 lidí, působí útulným dojmem. Usadíme se na balkóně a s natěšením očekáváme začátek představení (to, jak se nám hra líbila, se dozvíte v dalším článku). Můžu ale prozradit, že již o přestávce mezi námi panovaly vášnivé debaty, které se po závěrečné scéně ještě více vyhrotily. Večer si už jen užíváme procházku noční Prahou.

Ráno posledního dne vyrážíme na Vyšehrad. Počasí nám dnes bohužel tolik nepřeje – je sychravo, zima a jemně mrholí. Nicméně nás ani tento problém neodradí a se stále vřelými úsměvy na rtech vstupujeme do dalšího dne. Navštívíme hřbitov, kde se nachází většina velikánů nejenom české literatury. Nakonec se procházkou po hradbách přesuneme až na místo našeho posledního oběda.

Odpoledne se nese v duchu návštěvy Starého židovského města. Tato část byla, a to nejenom podle mě, nejhorším zážitkem z celého výletu. Horší prohlídku byste hledali opravdu obtížně. Arogantní průvodkyně, která nejprve nechápe, jak je možné, že si nepamatujeme každé datum, které se pojí s Židy, která se nepřenesla přes to, že jsme z Ostravy, a taktéž ani přes to, že nevíme, jak velká je chrámová loď v katedrále sv. Víta, nám dokázala celou akci zprotivit. Prohlídka se zdála být nekonečná, ale nakonec jsme úspěšně došli až k jejímu samotnému závěru. Po pár hodinách na tuto strašlivou událost vzpomínáme spíše s úsměvem na rtech, ale mrzí nás, že jsme se víceméně nic o takto zajímavém místě nedozvěděli. Pak už zbývá jen čas na poslední rozchod a rozloučení se s Prahou.

Cesta domů je poněkud náročnější a strašidelnější – stísněná místa v malých kupéčkách společně se světlem, které téměř nejde rozsvítit, by mohla být romantická, ale v našich představách spíše vyvolává dojem jakéhosi hororu. Kolem 10. hodiny večer ale úspěšně přijíždíme do Ostravy a zde jde náš třídenní příběh již do finále.

Exkurzi jsme si všichni opravdu užili. Věděli jsme, že je to naše poslední akce, na které jsme všichni společně, a tak jsme z ní chtěli vytěžit maximum. Myslím, že si všichni odvážíme kupu krásných vzpomínek, na které nikdy nezapomeneme. A i když jsme zažili i náročnější okamžiky, nikdy jsme si nenechali zkazit dobrou náladu.