Nejkrásnější dárek

Pomalu se k nám blíži ty nejkouzelnější svátky v roce. Období klidu, míru, pohody a čas, kdy alespoň na chvíli zapomeneme na všechny naše starosti a problémy. Všichni se už těšíme – a ano, i ti, kteří tvrdí, že Vánoce v lásce nemají, a snaží se je jen nějakým způsobem přežít, mají něco, co se jim na tomto období líbí a bez čehož by si svůj život představit nedokázali. Každý z nás si v adventním čase najde to své. Někteří chodí mlsně kolem kuchyně a nemůžou se dočkat chvíle, kdy jim maminka dovolí ochutnat vanilkové rohlíčky či perníčky, jiní zase vyhlíží pomalu již od půlky listopadu sníh, a jakmile napadne, vyběhnou střemhlav ven dělat andělíčky a koulovat se s přáteli. Ale úplně, úplně všichni se těšíme na onen
slavnostní večer, kdy usedneme společně se svými nejbližšími ke stolu, pochutnáme si na skvělé vánoční večeři a pak? Pak se dostává na řadu Ježíšek, jeho kouzelné zacinkání zvonečkem a rozjasněné oči všech dětí.

Psali jste už dopis Ježíškovi? Nebo to u vás funguje tak, že pošlete jen odkazy? Anebo se prostě necháte překvapit a veškerou dřinu s vymýšlením dárků přenecháte ostatním? Ať už je to tak, či onak, každý z nás doufá, že pod stromečkem najde to, po čem toužil. Zajímavé je zamyslet se nad tím, co pro nás představovalo „to nejlepší“ před pár lety. Docela dost se nám změnily naše preference, že?

Když jsme byli mladší, věřili jsme, že Ježíšek umí splnit cokoliv, a tak od nás dostával opravdu nelehké úkoly. Rodiče pak museli shánět třeba panenku s šatičkami v té určité barvě, protože žádná jiná se nám nelíbila. No nebyli jsme nároční? Už od začátku prosince jsme odpočítávali táhlé, nekonečně dlouhé dny a nedočkavě jsme se těšili právě na dárečky, o něž jsme Ježíška v dopise prosili. Na Štědrý den jsme rychle snědli večeři a spěchali k oknu, abychom Ježíška již konečně spatřili. Ono to ale bohužel nikdy nevyšlo, a my tak museli vstupovat do nového roku s tímtéž předsevzetím a nadějí, že ho příště už určitě zahlédneme. Tímto jsme se ale opravdu dlouho netrápili, protože konečně přišla ta nejočekávanější chvíle. Po zacinkání zvonečku jsme se rozběhli k vánočnímu stromu, pod kterým byla spousta různě velkých dárků. Usmívali jsme se od ucha k uchu, ukazovali jsme rodičům, jak krásné hračky nám Ježíšek nadělil, a byli jsme prostě jen šťastní. Dárečky pro nás představovaly všechno a nenapadlo nás lámat si hlavu s čímkoliv dalším.

Uběhlo jen pár let, ale Vánoce pro mě dostaly úplně jiný význam. Rodičům pošlu pár odkazů se slovy, že mám pocit, že nic nepotřebuji a vážně netuším, co bych k Vánocům chtěla (čímž jim to ztížím ještě více než před pár lety, kdy aspoň věděli, co chci, ale nevěděli, kde to koupit). Mě samotnou baví vymýšlet dárky ostatním a užívám si procházení obchodů a přemýšlení nad tím, co by se mohlo komu líbit a zda by to využil. V období kolem Vánoc jsou všichni doma, pečeme cukroví, chystáme vánoční výzdobu, v krbu nám plápolá oheň a z televize hrají vánoční koledy. Dům je naplněn pozitivní energií a láskou. Za nic na světě bych tyto okamžiky nevyměnila. Na Štědrý den se jdeme vždy projít do lesa a po cestě přisypeme nějaké pochoutky zvířátkům do krmelců, aby i ona měla tento den něčím výjimečný. Chci radost rozdávat, protože podle mě je tohle právě onen skrytý smysl Vánoc. Poté, stejně jako všechny ostatní rodiny, usedneme k večeři, dáme si řízek, kapra nebo lososa a vzpomínáme na všechny, které máme rádi. Po večeři, ze které již nikdo nespěchá vyhlížet Ježíška, zacinká zvoneček a spatřím krásně nasvětlený stromeček s hromadou dárků. Postupně si je rozdáme a já si vychutnávám rodinnou pohodu. Závěrem večera se všichni schoulíme do jedné postele a koukáme na českou klasiku, která pro mě k Vánocům neodmyslitelně patří – na Pelíšky.

Vánoce nejsou o tom, abychom se několik týdnů před Štědrým dnem stresovali tím, že nemáme dostatečné množství dárků nebo že nemáme ještě napečené cukroví a je UŽ PŮLKA PROSINCE. Měli bychom všechno dělat hlavně proto, že chceme, ne proto, že musíme. Letos nemáte pomyšlení na pečení? Tak nepečte, jeden rok se nic nestane. Nemáte chuť dělat vánoční výzdobu? Tak nedělejte ani toto. Vánoce jsou hlavně o tom, abychom se aspoň jednou za rok zastavili a odpočinuli si od běžného stereotypního života a pomysleli na své blízké. Každý z nás má období, kdy nestíhá, ale na Vánoce jde vše stranou. Měli bychom si vzpomenout na ty, které máme rádi. Věřte, že jim je jedno, jestli dostanou dárek za několik tisíc, nebo něco, co vlastnoručně vyrobíte. Budou rádi, že jste si na ně vzpomněli. A o to právě jde. Vánoce nejsou jen o dárcích. Ten nejkrásnější dárek, který k Vánocům můžete někomu nadělit, je úsměv, objetí a váš čas. Lidé si čím dál méně projevují lásku a tráví více a více dní sami. Ale to není dobře. Vím, že je v dnešní společnosti náročné přistupovat k Vánocům jako k svátkům pohody, ale zkuste to, a uvidíte, že si je užijete mnohem více.

Autorka obrázků: Natálie Dervishi