Muž, který vydržel příliš mnoho

Mohlo být kolem osmé večer. Venku vydatně sněžilo a mrzlo a jistý človíček, říkejme mu třeba pan X, v tu chvíli pobýval ve svém bytě v devátém podlaží kdesi v Zábřehu. Potmě seděl u svého stolu, stropní světla i lampičky zhasnuté. Jen namodralá zář dvou monitorů počítačového systému mu osvětlovala obličej. Husté strniště, propadlé oči s hustými vráskami snad nasvědčovaly nepříliš dobré životosprávě a nedostatku kvalitního spánku. Jeho prsty kmitaly po klávesnici s úžasnou rychlostí a řádky kódů, čísel, písmen a jiných znaků, se mu po obrazovce hemžily jako zvláštní elektronický hmyz. To vše se dělo na levém monitoru. Na tom vedlejším byly živé záznamy z pouličních kamer, které snímaly provoz kolem tramvajových kolejí, zastávek a vytížených křižovatek. Pan X tu a tam překlikl od svého psaní a pár okamžiků těkal po těchto zastávkách, navnímal dopravní situaci, značky, espézetky zastavujících aut a čísla tramvajových spojů, stejně jako model dané soupravy. Spokojen se pak vrátil ke své práci. Jeho byt vyhrával iritujícím zvukem mačkaných kláves, pojížděním kolečka na myši a ťukáním na nesprávně zapsané řádky, na nichž kód nefungoval. Mezerníky a entery určovaly tempo.

Minuty plynuly na digitálním budíku ležícím kdesi mezi prospekty a nahromaděnými pornočasáky, to vše pokryto vrstvou popela a špačků cigaret z vysypaného popelníku. Sáčky od gumových medvídků se krčily pod kolečky židle, na níž pan X seděl, a je s podivem, že péra tohoto jeho trůnu už dávno nepopraskala. Prostředí bordelu, vydýchaného a zakouřeného vzduchu bylo potvrzováno občasným zakašláním a letem několika kapiček hlenů a snoplů, které si náš počítačový mág setřel z nosu hřbetem ruky a tuto lahodně vypadající hmotu poté přidal ke stále rostoucí kolonii pod sedákem. Soustředěná očka pana X sotva mrkala, spíše škubala jako po nějaké zdravotní či psychické komplikaci. Rozvětvené rudé paprsky se mu jako trny rozšiřovaly od bledých víček až ke zbytkům zkroucených řas a připomínaly vlajku rozpínajícího se japonského císařství za druhé světové.

Pravá obrazovka počítače zhasla a po intervalu asi dvou vteřin zase problikla. Obdélníčky s jednotlivými sledovanými úseky MHD byly stále přístupné. Pan X se zachmuřil, přesunul se s židlí blíže a pomocí šipek se jal projíždět všechny zastávky od Sport arény až po Výškovice, které se mu zobrazovaly sice barevně, ale ve velmi nekvalitním rozpixelovaném obrazu. X naštvaně praštil rukou do stolu, až se stránky nejnovějšího Playboye zalekly a uzavřely tak pohled na všechno krásné. Pan X si hrubě přitáhl monitor blíže k očím a zíral na dvě černá místa, která mu oznamovala, že kamery k zastávkám Vodárna a jí předcházející křižovatky byly uměle vyřazeny z provozu. X přebliknul pohledem ke dvěma sousedícím zastávkám, kde byl provoz v pořádku. Projížděla patnáctka a opačným směrem zpožděná jedenáctka. Podle hodin měla Vodárnou zrovna projíždět dvojka, těžko říct, jestli už tam byla, ale na sousední zastávku ještě stále nedorazila. X začal zběsile třískat do klávesnice a snažil se najit alternativní zdroj, který by mu umožnil pohled na inkriminovanou zastávku. Ve stejnou chvíli otevíral další nové ikonky s dopravním a policejním zpravodajstvím a registrem aktuálně používaných tramvajových souprav DPO. Neúspěšně. Záběry mu brzy začaly ukazovat velice znepokojivé skutečnosti – několik souprav se uprostřed jízdy svým směrem zastavilo a po krátkém čekání, kterých si všiml u čtyř různých případů, začaly všechny bez rozdílu couvat. Pan X si otřel obličej od rašícího potu a snažil se přidáváním nových řádků kódů na levém monitoru probourat zabezpečení dalších kamer, jež se mu na tom pravém začaly postupně vypínat. Během pár minut byl nebohý Playboy, politý a provlhlý skrz naskrz jakýmsi narůžovělým energeťákem, propíchaný sotva zapálenými zkroucenými cigaretovými zbytky, které X začal jako šílený vytrhávat z načatých balení. Roztřískaný budík, který X rozlíceně hodil po stěně, ještě okamžik ukazoval dvanáct minut před devátou, než čísla zhasla. Tou dobou byly všechny záznamy pravého monitoru bez přístupu. Kódy vlevo už nedávaly žádný smysl, byly napsány s hromadou chyb a všude blikaly varovné nápisy errorů. Jediná zastávka, kterou ještě snad mohl X sledovat, byla Karpatská, ta však byla výhledem ze zaprášeného nemytého okna navíc částečně zakryta betonovým nadchodem. Kdyby byl pan X zůstal ještě pár chvil klidný a aspoň trochu při smyslech, mohl vidět několik stojících tramvají v těsném závěsu a kolem nich projíždějící vozidla HZS doprovázených červenomodrou diskotékou.

Pan X zuřil, jeho tlusté tváře se nadýmaly a rudly, zhluboka dýchal a nepříčetná očka mu zběsile těkala všemi směry. Sousedé ten večer slyšeli všelijaké kreativní kombinace a neotřelá užití tolika nadávek, že i ti největší hulváti a cholerici museli být znechuceni. Když se X dostatečně zadýchal, že nebyl schopen mluvit ani stát na vlastních nohou, zhroutil se do křesla. To kleslo dolů stejně jako dřív, po chvíli se však ozvalo několikeré tupé kovové prasknutí, vyletělo několik šroubků a pružinek a cela vrchní část i s panem X se plnou rychlostí zhroutila. Na zem přibrala i několik kabelů, které s sebou strhly i celý pečlivě vypiplaný systém, který si pan X za ta léta dotvořil téměř k dokonalosti.

OT

https://www.phoenixonline.cz/images/fotobanka/esoterika-vira/clanky/muz-svetlo.jpg