Léto je tu

Víte, co zbožňuji na tomto období? Konečně vidíme zase sluníčko, ráno ušetříme dobrých deset minut tím, že už se nemusíme navlíkat jako na polární expedici, s kamarády plánujeme výlety… Hm, pravda. Jednu chybu tohle období ale přesto má. Této neblahé skutečnosti se, těmi, kteří patří do tímto jevem ohrožené skupiny, říká uzavírání známek. 

No jo – léto je tu. 

Co by to bylo za čas, kdyby se příjemné nemísilo s nepříjemným? Stále jsou však okamžiky, ve kterých se nám podaří na tuto skutečnost zapomenout a aspoň na chvíli žít v té blažené bezstarostnosti. Třídní výlety, no backpack day a mnoho dalších věcí nás od každodenních problémů dokážou trochu oprostit. A tak se stres střídá s radostí z blížících se prázdnin a myšlenkou na to, že léto je konečně tady. 

Ráno se ve třídách nedá dýchat a prsty na rukou nám už nestačí k tomu, abychom spočítali spolužáky, kteří na to při příchodu nadávají. S každou hodinou myslíme na to, že po čtyřiceti pěti minutách už bude zbývat do konce roku zase o trochu méně, uklidňujeme se tím, že se na Kotvě už prodává zmrzlina a v pátek, kdy se snad nebudeme muset žádným dalším úkolem ani testem zabývat, si tam třeba i zajdeme – vlastně ne, chyba. Co ta čtvrtletka z matiky v pondělí?

Ach – léto je tu. 

Učitelé se začítají do svých notesů a vyhlíží další oběť obávaného dialogu zvaného zkoušení, my studenti hledáme papíry s poznámkami již dávno zapomenutými. Ve vestibulu se pomalu, ale jistě rozjíždí turnaj ve stolním tenise, v hodinách cvičení z biologie se obvyklé vyhrožování vyjádřené spoustou sprostých slov mění na: „Přestaň, nebo ti vygumuju listy!“ a počet čárek za nevhodné poznámky překonává dosavadní třídní rekord. 

Jo, jo, léto je tu. 

Období zajídání žalu rumovými kuličkami nad nesrozumitelnými větami z učebnic střídá nezdravé množství zmrzliny, spolužáci, co chodí pořád v mikinách, nadávají, že je jim horko. Velebíme učitele, kteří nám uzavřeli už v květnu, máme chuť si plesknout za to, že dva měsíce zpátky jsme byli prostě jen moc líní na to se na ten zeměpis naučit, a teď, když čas je na seznamu věcí, které už dávno nemáme, si to stejně musíme napsat.

Léto… 

Písnička Žal se odkládá už nesplňuje svůj účel, na třídní skupině už se vlastně ani neví, z čeho všeho máme příští týden psát, a co bolí nejvíc – na papírové vlaštovky už ani nemáme pomyšlení. 

Jo a víte, že léto je –