Každoroční finále

Když v únoru začíná druhá část školního roku, není na mnoha účastnících
vidět moc nervozity. Zahřívací písemky a zkoušení sice přijdou, a
přestože zaškobrtnutí hned ze startu není nejideálnější, na nápravu
neúspěchu zbývá několik měsíců. Podceněné matematické vzorce,
nedostatečně nadrcení zástupci v biologii i neschopnost najít na slepé
mapě nejlidnatější stát Afriky není něco, co by rozhodovalo o postupu.
Vše ale záleží na správném načasování. Březen, duben, blíží se květen.
Bakaláři se plní úspěchy, čím menší součet číslic v jednotlivém předmětu,
tím lépe. Lehce znepokojené oči studentů začínají častěji sledovat
kolonku s průběžnými průměry a se spolužáky probírají taktiku do
budoucna, jaké přešlapy si můžou dovolit a jaké v žádném případě.
Postupová matematika se stává nejdůležitějším předmětem posledních
šedesáti dní a kupodivu se jedná o oblast, v níž všichni bez výjimek
excelují.

Hra se zrychluje, hráči si musí zvyknout na toto jiné tempo, jinak skončí
naraženi na hrazení. Dva, dva, tři, tři, dva, tři mínus. Jednička z tělocviku
a výtvarky. Super – oprava z chemie na jedna mínus. Aj, dvojka z češtiny.
Silný úder po oznámení čtvrtletní práce z matematiky, vypadalo to jako
zasažení do oblasti hlavy a krku, ale nikdo nepíská. Termín je daný,
diskutování s odpovědnými činiteli se setkává s netečností nebo ještě
hůře – daní učitelé se rozhodnou ještě pro menší známkovanou
prověrku. Hráči lámou propisky, nadávají, některým slabším povahám
vytrysknou slzy. Přesto všechno se ale čtvrtfinále tak tak povedlo.

Do semifinále nastupuje každý v jiném stavu, nikdo ale není bez šrámů.
Výjimečně se stává, že jsou některá pásma už uzavřená a hodnoty z
bakalářů se přesunou do těch na pololetních výsledcích. Ale těch otázek,
těch požadavků. Co napsal Vrchlický, druhá deklinace, adverbs of
frequency, severní Asie, alkany, alkeny, sublimace, sinova věta má ještě týden čas, ale co vlastně znamená? Kdy se používá? A ve kterém století
že to ten Vrchlický vlastně psal? Dvojná, jednoduchá vazba… a jak s tím
souvisí konvergence pasátů?!

Přechod přes semifinálové soupeře je pro experty velkým překvapením.
Přes ten úspěch se ale rojí pochybnosti o šancích ve finále. Tolik
nedůrazů v tolika ohledech, nejistota, úspěšnost a počet šancí sotva
stačil na postup, co teda studenti
předvedou v závěrečné zkoušce sezóny?

Sedm hodin po půlnoci už jsou někteří
jedinci připraveni, jiní ještě stále na
tréninku ve snaze nahnat tu formu, kterou
zanedbávali v prospěch jiných atributů.
Velký zápas začíná. 45 minut hry. Bez
komerčních přestávek, bez timeoutu.
Jakákoliv nepovolená spolupráce se
hodnotí 5. Do konce, doslova…

První třetina katastrofa, jen šťastní zvládli pokročit ke třetí úloze,
významná část je stále na začátku, ale bude ji muset vzdát a přesunout
se dál tak jako tak. Nástup do druhé třetiny je mnohem lepší, cíl je sice
stále míle daleko, ale začínají se objevovat první vlaštovky – pochopení
zadání, vybavená vzpomínka na postup, jenž je poté (snad) úspěšně
aplikován a výsledek dává alespoň trochu smysl. Hodinové ručičky běží
jako o závod. Čas je v tuto chvíli relativnější, než si Einstein kdy myslel.
Opět se lze přesvědčit o tom, že pod tlakem se rodí ta nejlepší řešení.
Papíry se plní smysluplnými vzorci a postupy. Šmarjá podpis, honem!
Zvoní, profesor začíná vstávat ze své židle a jeho rty začínají pomalu
promlouvat onu informaci, aby se odložily psací pomůcky a s okamžitou
platností se vybraly práce.

Klink! Bakaláři: jedna nová známka.