Dystopie jakožto fenomén dnešní doby

Byť se to tak možná na první pohled nezdá, místy nabývám dojmu, že v rámci naší generace platí jakési nepsané pravidlo. Pokud jste v mládí, nejlépe tedy na nižším stupni gymnázia, nebyli posedlí knihami, filmy a seriály odehrávajícími se v nehezké formě budoucnosti – tedy v budoucnosti zničené přírodními katastrofami, blíže nespecifikovanou chorobou či šíleným politickým systémem (nejlépe, aby šlo o kombinaci všech těchto tří prvků), jako byste ani nežili.

Doba, v níž jsme prakticky všichni uctívali hrdiny z dystopických děl už sice, jak se zdá, pominula, ale i přesto se dle mého názoru v naší věkové skupině najdou tací, kteří se k tomuto žánru po letech milerádi navrátí. Ano, kdo by to řekl – i já mezi ně nečekaně patřím.

Co vlastně ale populaci láká na dílech zavánějících nepříjemnou budoucností? Je to snad touha poznat zlo, které k nám (zatím) ještě neprostoupilo, či snad potřeba se uklidnit, že jako lidstvo na tom ještě nejsme zas tak moc špatně? Jaká jsou dle mého skromného názoru opravdu zajímavá díla spadající do tohoto žánru? Tohle a možná i něco více se dozvíte v dnešním (pro změnu nevánočně laděném) článku. Tak jen směle do čtení!

Když nad tím tak přemýšlím, k napsání takto zaměřeného textu mě inspirovala jen jedna jediná věc, a sice sám Miloš Zeman a jeho nový skromný příbytek. Kdo si myslel, že už nemůže být v naší zemi bizarněji, šeredně se mýlil. Tato vitrína, do níž byl v současné době přidán ještě velký pozlacený stůl, opravdu působí, jako by z nějakého dystopického díla vypadla. Zlatá éra antiutopických filmů (pro laiky – rok 2014) by se stěží mohla chlubit něčím tak inovativním a ohromujícím, jako se povedlo vytvořit nám v České republice za pomoci zlatých českých ručiček a jejich šikovnosti.

Dystopie je opravdu fenoménem dnešní doby a já jsem za to, upřímně, převelice ráda. Samozřejmě je třeba uvést na pravou míru můj pohled na celou její problematiku. Opravdu nehltám každou „kravinku“, kterou někdo natočí a přilepí jí štítek se slovy jako „antiutopie, dystopie a špatně vyvinutá společnost“, protože ne každé dílo dosahuje mnou žádaných kvalit. Zatímco někteří mí vrstevníci zbožňují technicky zaměřená díla, v nichž se řeší všelijací roboti (kdo ví, co by na to řekl sám Karel Čapek), rakety, technologie a přechytralé počítače, já si u takových knih a filmů mám maximálně tak chuť vyrvat všechny svoje vlasy. S tímhle na mě, prosím, nechoďte, protože pokud ještě jednou uslyším o díle, ve kterém se objevují slovní spojení jako „ultra chytré technologie, počítačový mág a lidstvo sužované zlým prezidentem spolčeným s kyborgy“, veškerá má příčetnost půjde ta tam. Po osmi letech mám stále místy problém zapnout školní počítač. Fakt nechci vědět, co se stane, když společnost začne ovládat politická strana používající vyspělou techniku. Ne, díky.

Mám naopak mnohem radši díla, na kterých jsem vyrůstala – dobře, respektujme matematické počty, úplně jsem na nich nevyrůstala. Bylo mi 12-14 let, spíše jsem si během jejich rozkvětu užívala počínající puberty, ale i to se, vážení, počítá. Má nejmilovanější knižní, později dokonce i filmová série z pera Jamese Dashnera se pro mnohé z nás stala na počátcích puberty hotovou modlou a ikonou, na kterou se jen tak nezapomíná. Nemluvím nyní o ničem jiném než o skvostné sérii Labyrint (v anglickém originále The Maze Runner), jež je možná v dnešní pandemií sužované společnosti, v níž jsou slova jako protilátky a lék používány jako na běžícím pásu, lehce zarážejícím a stresujícím počinem. Ale co už, takový je vývoj. ☺

Vždycky když jsem jako mladší měla potřebu ventilovat, na čem zrovna ujíždím, babička mi říkávala, jak jsou dystopická díla špatná a negativní, neboť nám nevědomky tvoří naši budoucnost. Otázka, zda je to pravda, je už ponechána vaší vlastní interpretaci, avšak když se společně zamyslíme nad určitými fakty, něco na tom evidentně bude. Když sám Čapek varoval v R.U.R. před případnými negativními vlivy technického pokroku na lidstvo, asi jej nenapadlo, že sto let od uvedení dramatu půjdou světem zprávy o robotích vzpourách a šíleně vyspělých technologiích. Kdo ví, kde budeme jako lidstvo za takových dvacet, třicet let. Jako další otázka se směle nabízí – chceme to vůbec vědět?

Éra dystopických děl však neproběhla jen v roce 2014, jak to možná z článku na první pohled vyplývá. Přestože ty největší skvosty (The Maze Runner, The Hunger Games, The Divergent) šly na dračku právě mezi lety 2012 až 2018, lidstvo na takto zaměřená díla po tomto průlomu, který měli na svědomí převážně mí vrstevníci, už nikdy nezanevřelo. Otázka, proč jsou dystopická díla stále tak populární, jde místy spíše až do filosofického rázu, avšak i na ni se koneckonců nabízí velmi prostá odpověď: Lidé mají rádi masakry. A v dnešní zrychlené době nejlépe ty, které najdou celé s titulky (či dabingem) na Netflixu.

„Správná“ definice toho, co ještě můžeme za dystopické dílo považovat, a co už nikoliv, se nám tak pomyslně zbortila s příchodem Squid game (je mi jasné, že o Hře na oliheň už nechce asi nikdo ani slyšet, ale bohužel), neboť zatímco někdo tento seriál řadí k prvotřídní korejské dystopii, jiný by mu za označení „dystopický seriál“ zlámal ruce – a pro jistotu možná i nohy.

Kde je pak ale ta hranice mezi tím, co je ještě dystopické dílo, a co už je jen upravená (a často také těžce zvrácená) forma světa či jeho blížící se budoucnosti? Kdo ví. Mně osobně je to asi docela dost jedno, protože mám tenhle typ seriálů v oblibě – a svazující definice stejně nikoho moc nezajímají, co si budeme povídat.

Po slávě Squid game, která otevřela lidem dveře do asijské kinematografie jako takové, se na internetu rázem začaly objevovat všelijaké články doporučující jiná dystopická díla (korejská, japonská, americká) – a diváci začali být dystopií zas a znovu posedlí. Dalo by se říci, že mnoho z nich v této náročné době našlo v takto laděných dílech již dávno ztracený komfort, protože věta „My jsme na tom ještě dobře, se podívej na ně, čím si chudáci prochází!“ přinášela lidem po celém světě nepopsatelnou vlnu nové energie a síly. Mít víc času a nebudit se pomalu každý den hrůzou z toho, že jsem v maturitním ročníku, taky bych si ráda rozkoukala plno takto laděných děl a začetla se do dalších dystopických knih, ale bohužel, nedá se svítit. Člověk by ale neřekl, jak silná a ohlušující chuť začít číst znovu celou sérii Labyrint jej popadne, když se musí učit předměty, které už za pár měsíců neuvidí, protože z nich nematuruje – ale o tom raději pomlčme, dělejme, jako bych vůbec nic nenapsala. Kdybych dokázala tuto chuť poslechnout, asi bych byla o něco spokojenější a netrápila bych se zbytečně věcmi, kterými nemusím. Ale co už, toť úděl nás perfekcionistů. Tak třeba v příštím životě…

Když lidé konečně překonali svůj odpor k neznámému a dokázali přijmout, že asijská kinematografie má skutečně co nabídnout (jako by jim to dva roky zpátky nenaznačil korejský oscarový snímek Parazit, na který si s bušením srdce vzpomínám dopodrobna ještě teď), seriály se na ně začaly neskutečným způsobem sypat. Můj oblíbený, Alice in Borderland (Netflix, 2020, Japonsko), byl na podzim často vytahován právě spolu se Squid game, aby si lidé všimli paralelních situací a podobností, které mezi sebou oba tyto dystopicky laděné seriály mají. Ať už se chcete podívat na japonskou (zlí jazykové tvrdí, že i o něco lepší) podobu Squid game, nebo na jiný dystopický snímek či knihu, určitě dle mého názoru nesáhnete vedle. Tyto seriály mají opravdu co do sebe, pokud chcete zažít nevídaný pohled na antiutopii formou zcela jiné kinematografie, než obyčejně známe. Já si momentálně oblíbila seriál The Devil Judge (TVN, 2021, Jižní Korea) odehrávající se v dystopické verzi Jižní Koreje, kde se soudní procesy konají prostřednictvím živě vysílaného pořadu (vše tedy běží živě v televizi) a lidé mohou sami prostřednictvím mobilní aplikace rozhodnout o výši trestu obžalovaného. V seriálu vidíme také nádherně zpracovanou problematiku korupce, tamní politiku, manipulaci, populismus a rozdíly mezi bohatými a chudými, takže pokud se chcete uklidnit, že naše politická scéna je na tom ve finále ještě ukázkově, určitě o zhlédnutí pouvažujte. Já osobně jsem seriál ještě nestihla dokoukat celý, ale z toho, co jsem zatím viděla, musím říci, že je to absolutní síla. Sympatické herecké obsazení a napjatá atmosféra, která vám značí, že věřit můžete skutečně jen sami sobě, jsou pak už jen příjemným dodatkem. Ostatně – jak říká jeden z hlavních protagonistů: „Systém je jediná věc, která se dá plně zmanipulovat. Systém nemá proti moci šanci. Pokud ďábel opravdu existuje, je to samolibost mocných.“

Nyní je na čase poskytnout vám z mé strany dvě malá doporučení:
1.
Neberte dystopická díla moc vážně, protože se z nich jinak můžete také snadno zbláznit.
Ne všechno na světě je černé a bílé. Ne každý robot vás bude chtít zabít. Ne každá živelná katastrofa znamená konec světa a začátek toho, co známe z výše zmiňovaných děl. Ne každý výrok politika vede k tomu, že vás půjde vláda brzo osobně zamordovat. Přemýšlejme. Když tak někdy procházím diskuze na internetu, to přemýšlení je v populaci více a více potřeba. Tudíž směle do toho. ☺

2.
Přestože je Miloš Zeman ve své vitríně čím dál tím častěji, neznamená to, že už žijeme v dystopii. Myslete na to. Maximálně tak v simulaci. A věřte nebo ne, ty vtipy na internetu za to všechno doopravdy stojí.
Na závěr článku mi nezbývá nic jiného, než všem čtenářům (i nečtenářům, koukání na obrázky se taky částečně počítá) popřát příjemně strávené Vánoce a hodně zdaru do nového (snad ne dystopicky zaměřeného) roku. Pokud budete mít vánočních filmů už plné zuby a představa dalších uječených amerických slaďáren vás bude k smrti děsit, dystopie má svá dvířka vždy pootevřená. Teď už do nich stačí jen směle nahlédnout. ☺

Zdroje:

https://cz.pinterest.com/pin/507147608046740425/
https://www.e15.cz/galerie/formen/obrazem/238144/obrazem-uz-mame-jen-vanilkovou-zeman-v-akvariu-bavi-internet?foto=4
https://www.instagram.com/p/CTxlKTIoVcB/
https://aminoapps.com/c/the-glade/page/blog/everything-great-about-maze-runner-the-scorch-trials/vd4p_gaxCnundY6rV3GG5Q4R2KgXNMGNbXG
https://writervsworld.com/2014/08/14/dystopia-memes/
https://www.hancinema.net/korean_drama_The_Devil_Judge-picture_1338727.html
https://knowyourmeme.com/photos/1871426-swole-doge-vs-cheems
https://www.remaja.my/squid-game-vs-alice-in-borderland-mana-lebih-thrill/