Dovolená v Egyptě 2023

Je sobota 12. srpna a my dobalujeme kufry… Bylo celkem umění tam narvat všechny ty věci, ale zvládli jsme to. Kolem půlnoci pro mě a mamku přijíždí babča a veze nás na letiště.

Odbavení kufrů, rozloučení, celní prohlídka a kontrola pasů proběhla bez problémů a nastal čas čekání. Mezitím přiletěl náš dopravní prostředek Airbus A320 Cecilia. Do tři čtvrtě hodiny již letadlo bylo obsazeno novými pasažéry, posádkou i kufry a nyní vzhůru k výškám.

Po zhruba čtyř a půl hodinovém letu jsme přistáli v egyptském městě Hurghada. Vyřídili jsme si víza, prošli pasovou kontrolou a šli čekat na kufry. Mezitím mi mamka popsala, jak to tady vypadalo před 19 lety, kdy byla v Egyptě poprvé s taťkou.

Když už jsme měli oba kufry u sebe, vydali jsme se k autobusům. Zhruba po dvaceti minutách jízdy jsme dojeli do cíle – hotel Prima Life Makadi. Na recepci jsme předložili pasy a dostali další papír k vyplnění. Mezitím, co jsme čekali na pokoj, jsme zvládli pozdní snídani, a i přesto, že jsme úvodní schůzku s delegátem měli až v pět odpoledne, stihli jsme ji také. Už tam jsme se seznámili s prvními Čechy.

Krátce po schůzce jsme dostali pokoj. Hotelový resort nebyl nijak vysoký, ale strašně roztáhlý do šířky. Tím, že jsme si u cestovky připlatili za výhled na moře, jsme obdrželi pokoj úplně na druhé straně hotelu. Ten výhled za to však stál. Když nám na pokoj dovezli i kufry, začalo velké vybalování a třídění. Já měl mezitím čas prostudovat informativní letáček, který jsme na recepci obdrželi. Dozvěděl jsem se z něj otevírací dobu barů, heslo k Wi-Fi (která byla nově v celém areálu – dokonce i na pláži) i tematické dny v hlavní jídelně. Dnes byla orientální kuchyně… Nejsem úplně velký fanda této kuchyně, proto jsem si dal hranolky s kečupem a kousek masa.

Odpoledne jsme šli k moři. I ve tři hodiny odpoledne byla na pláži volná lehátka, což mě celkem překvapilo. Loni v Tunisu začínala plážová turistika hned v šest ráno a odpoledne bylo umění sehnat nějaký flek. Tady, tady bylo místa spoustu. Chvilku po třetí hodině začala hrát hudba. To pro mě byla novinka – za všechny ty roky, co jsme jezdili na dovolené, jsem hudbu na pláži nezažil. Pak začal odpolední program.

Orientální tématika pokračovala i večer, kdy opět byla orientální jídla. I večerní program byl zaměřený na toto téma. Vystoupení břišní tanečnice a tanory – pro ty, kteří neví, tak se jedná o muže v sukni, kterou roztáčí a různě ji zvedá, sundává či rozsvěcuje.

Další den jsme začali objevovat různé zkratky, vymoženosti a zázemí hotelu (hlavně bary). Postupně jsme také poznávali animátorský tým, který byl poměrně obrovský. Dokonce jsme se seznámili s českou animátorkou, která tuto práci dostala úplně náhodou.

Bylo úterý 15. srpna a od Lucky (české animátorky) jsme se dozvěděli, že se dnes v Egyptě slaví Záplavy Nilu a že si hotel připravil na dnešní den speciální program. Zhruba kolem jedenácté začalo velké přemisťování. Všichni lidé byli přivoláni k bazénu, kde se mezitím připravovala vodní show. A ne ledajaká! Hotel zapůjčil vybavení pro Flyboarding a díky tomu, že má obří bazén, byla show prostě geniální. Zhruba po třiceti minutách plných létání, ale také menších i větších spršek způsobených samotným prknem, byl konec.

Již u večeře byl skoro celý animátorský tým převlečen do egyptských kostýmů a my čekali na večerní program. Tím byla ohňová/taneční show. Měli jsme možnost zhlédnout, jak asi probíhalo obětování oběti, ale také menší požár, který byl bleskurychle uhašen. Po tomto fascinujícím vystoupení nám byl představen celý animátorský tým. Myslím, že tak multi-kulti tým jsem v žádném hotelu ještě neviděl. Na závěr večera se tancovaly klubové tance a probíhalo focení.

Nyní bych si dovolil přeskočit až k pátku. V ten den odpoledne jsme absolvovali výlet do Hurghady. Naší první zastávkou byl obchod s organickým zbožím – hlavně trička, ručníky, osušky apod. Druhou zastávkou byla parfumerie. Tam jsme si vyzkoušeli několik vzorků parfémů, vyslechli si přednášku o nich a jak poznat, který je který, a dali si ibiškový čaj. Třetí zastávka byla určena k „šopíčkování“. Nakoupit takové ty suvenýry, nějaké jídlo, ale třeba i léky. Bohužel tady už jsme měli asi hodinové zpoždění, proto naší poslední zastávkou byl přístav. Pan průvodce, kterému turisté začali říkat Karel, nám povídal, že tady lidé mají zakotvené různé lodě a že on tam taky jeden kousek má. Ne však na vodě, ale na souši – měl tam totiž kolo. V přístavu jsme se zastavili v jednom baru, kde jsem se nechal nachytat… Začal se nás ptát, co si dáme. Jakmile přešel alkoholické nápoje, došel i k nealko nápojům a položil otázku, zdali si dáme kolu, nebo kofolu. Samozřejmě jsem sáhl po kofole, ovšem vzápětí přišla nemilá odpověď: „Tady jsme v Egyptě, tady kofolu nemáme.“ No, zasmáli jsme se, dopili a kolem mešity jsme došli až k autobusu. Při cestě zpátky na hotel se stalo něco nečekaného (my s mamkou už jsme věděli, co se bude dít, ale zažít to na vlastní kůži…). Z reproduktorů začala hrát Lady Carneval od Káji Gotta a pan průvodce začal zpívat. My se samozřejmě přidali a zpívali s ním české i slovenské hitovky, jako např. Kde si včera bol, Dlouhá noc anebo Borovička.

Jakmile jsme dojeli na hotel, šli jsme na večeři, kterou jsme do sebe naházeli celkem rychle, jelikož jsme měli naspěch. Ve 22:00 totiž začínala Beach Party. Ta byla rozdělena do několika úseků. Jako první byla akrobatická show, kterou doprovázela hudba z muzikálu Největší showman. Následovala ohnivá show na pláži i ve vodě. Až jiskry létaly… Po skončení těchto dvou podprogramů dostal každý kelímek s práškovou barvou. A poté se rozjela velká diskotéka i s bublinkovým dělem, které ale ze začátku stávkovalo. Až do jedné do rána jsme tancovali na různé skladby – dokonce i Káju jsme si nechali zahrát. Celé jsme to zakončili Satalanou – jeden z klubových tanců a pokud si správně pamatuji, jedná se o hymnu egyptského fotbalového klubu.

Víkend jsme trávili v moři i u bazénu, převážně v jeho zapuštěném baru. Makadi Bay je zátoka v Rudém moři, které je bohaté na podmořský život. Již pár metrů od břehu bylo i pouhým okem možno spatřit různé korály či rybky. Kdybych ovšem měl celoobličejovou masku, byl by prožitek mnohem větší. Mně se však podařilo zachytit pár momentek ryb a natočil jsem i řadu videí. Tamní ryby byly speciální tím, že rády dloubaly do všeho, co se lesklo. Takže jsem nemusel mít strach, že by na záběrech byla jen voda a písek.

Naše dovolená se pomalu blížila ke konci, ovšem v pondělí jsme se ještě rozhodli prozkoumat historii Egypta. Ve 4:30 pro nás přijel mikrobus značky Toyota (tyto mikrobusy vládnou Egyptu). Posbírali jsme lidi ještě ze dvou hotelů a pak přesedli do většího autobusu. Ten nás zavezl do Luxoru, kde jsme náš celodenní program začali v Karnaku. Úžasný to chrám, avšak vysoké teploty a horko trošku kazily naše zážitky. Dozvěděli jsme se, jak se vytesávaly takové obelisky. Pokud si pamatuji, největší obelisk v chrámu měří 30 metrů a patří královně Hatšepsut. V chrámu jsme navštívili ještě jedno místo – sochu skarabea. A jak se vlastně skarabeus stal posvátným a symbolem štěstí? Dříve, ve starém Egyptě, když přišly záplavy Nilu, od něj tito brouci utíkali a schovávali se. Proto se také traduje, že ten, kdo obejde sochu skarabea sedmkrát a bude si něco přát, tak se mu to splní. Musím říct, že to byl celkem záhul… a ještě v tom horku.

Další zastávkou byla papyrusová galerie. Tam nám ukázali a vysvětlili postup, jak se takový papyrus dělá. Zájemci si mohli i nějaký papyrus koupit a odborníci jim k tomu ještě napsali jméno pomocí hieroglyfů do kartuše, která byla na obrázku připravena.

Nyní jsme se přesunuli k přístavu, kde nás čekala plavba přes Nil. My jsme si však za 10 € připlatili menší projížďku po Nilu, během které nám povídali o chrámu v Luxoru, o Asuánské přehradě (díky ní v Nilu nejsou žádní krokodýli) a o jednom hotelu – Zimní palác. Právě zde napsala známá spisovatelka Aghata Christie polovinu svého románu Smrt na Nilu. Druhou polovinu dopsala při plavě z Luxoru do Asuánu.

Po této dvacetiminutové plavbě nás čekal oběd, který jsme měli zdarma. Pití jsme si však museli dokoupit. Následoval přesun k chrámu královny Hatšepsut. Ačkoliv je to krásná stavba, kvůli horku se tam nedalo vydržet.

Součástí tohoto výletu byla i návštěva Údolí králů. Ještě než jsme k němu dojeli, zastavili jsme se v alabastrové dílně a podívali se, jak se takové vázy připravují.

V onom slavném Údolí králů, ve kterém bylo taky nesnesitelné horko, jsme navštívili tři hrobky: Ramsese IV., Ramsese IX. A Ramsese III. Za příplatek bylo možné navštívit ještě hrobku Tutanchamona, ale tu už jsem viděl loni v Brně, když probíhala výstava Tutanchamon. Určitě se do ní ale někdy půjdu podívat.

Ještě než jsme náš výlet ukončili, zastavili jsme se u Memnonových kolosů. Dvě obyčejné sochy, které však tak obyčejné nebyly. Někdy v roce 27 př. n. l. byl jeden z kolosů poškozen zemětřesením a díky teplotním rozdílům začal „hvízdat“. Roku 170 však byl kolos opraven a opět se ponořil do věčného mlčení.

Kolem desáté večerní hodiny jsme dojeli na hotel a šli na pozdní večeři.  Poté jsme se dopotáceli do baru, kde jsme si sedli s našimi novými přáteli a až do půlnoci jsme klábosili.

Poslední den v úterý začalo velké balení. Ten den jsme také navštívili Café de Makadi – kavárna na střeše hotelu, ze které byl nádherný výhled skoro na celý rezort. Večer jsme se pobavili u posledního večerního programu – Hledání miss hotelu. Animátor Sam, který tuto comedy show moderoval, se před každou disciplínou převlékl za ženu, aby vybraným dámám předvedl, o co v jednotlivých soutěžích jde. Nic vtipnějšího jsem asi doposud neviděl.

Ve středu 23. srpna jsme úspěšně přistáli v Ostravě. Přistání proběhlo hladce, ovšem letuška trošku popletla úvodní řeč: „Dámy a pánové, přistáli jsme v Brně…“ Na letišti už na nás čekala babča, která nás bezpečně dovezla domů.

Já byl v Egyptě poprvé a musím říct, že jsem si to tam užil. Je pravdou, že tento hotel patří mezi stálice (někteří tam už byli po třicáté třetí!!!). Během celé dovolené mi mamka vyprávěla historky z doby před devatenácti lety, kdy tu byli s taťkou a kdy absolvovali snad všechny možné výlety: Luxor, pyramidy v Gíze, návštěva Beduínské vesnice, cesta na ostrov Giftun… Vybíráte-li dovolenou na příští rok, Prima Life Makadi Vám můžu rozhodně doporučit. Však i Květa Fialová zde v minulosti strávila pár dní…

Celý tento pobyt jsem si poctviě zdokumentoval šesti sty fotkami a dvěma desítky videií. Přescědčte se sami, že Prima Life Makadi může být Váším druhým domovem…
https://youtube.com/playlist?list=PL8QmH5uttjbGDglC_kUUNCnDR7xarIJS7&si=QLgqD3I3CQPO0PUC