Dneska musíš mít tři vykřičníky!!!

Starší studenti našeho gymnázia je pravděpodobně znají, někteří dokonce osobně. Kapela Tři Vykřičníky, jejíž někteří členové jsou absolventy naší školy, vydala 1. 10. nový videoklip k písničce Dneska musíš mít s příhodným politickým tématem. Jak písnička vznikla, jaké bylo natáčení a kde se vůbec Tři Vykřičníky vzaly, se dozvíte od zpěváka Radka a kytaristy Adama v následujícím rozhovoru. 

Tak pro začátek: Jak jste si užili natáčení? Na váš nový videoklip jsem se dívala snad desetkrát a vypadá to, že jste se museli dost pobavit. 

Adam: Já jsem ho viděl víc než desetkrát – možná tak milionkrát, protože jsem to už od začátku koncipoval a potom stříhal. Natáčení jsem si ale užil od začátku do konce a stejně tak i tu pozdější postprodukci. Moc mě baví i to natáčení samotné a vzhledem k tomu, že moc videoklipů neděláme, tak si myslím, že když už se naskytne příležitost, tak si to užijeme všichni a já možná o to víc, díky tomu, že jsem měl i ten počáteční nápad na videoklip, scénář, … A kupodivu na place probíhalo všechno podle plánu – ať už ti lidi nebo tanečnice, nebylo ani žádné větší zpoždění, takže za mě bylo natáčení naprostá pecka.  

A jak časově náročná byla postprodukce? 

Adam: Tak tím, že už jsme od začátku měli vymyšlený scénář, tak se více méně jelo podle něj; bylo vymyšlené, jak co půjde za sebou, a stříhal jsem to podle toho. Jediný problém byl vybrat ten nejlepší záběr, když jich bylo více pro jednu scénu. Ale jinak to šlo hodně rychle oproti třeba Globálnímu splínu, který jsem nedělal já, ale Vojta Lukáš (bubeník). Tam byl scénář spíš takový nástřel, takže pak nad tím musel při stříhání více přemýšlet a kreativněji zapojit hlavu, zatímco já to měl předem všechno promyšlené a pak jsem to jen naskládal za sebou. 

Jaké pro vás bylo natáčení s komparzem? 

Radek: S komparzem? To byla legrace. Vůbec jsme nečekali, že přijde tolik lidí. Z mého pohledu to bylo dost náročné, protože jsme začínali asi v pět odpoledne, domů jsem se vracel v jednu ráno a pak jsem vstával do práce, takže to bylo docela vtipné. Ale jak jsem říkal, bylo to náročné hlavně fyzicky, ke konci už jsme mleli z posledního. Já teda nemám úplně rád, když mě někdo natáčí… 

To bych do tebe na základě tohoto videoklipu ale vůbec neřekla. 

Adam: Zlepšuješ se s každým klipem! 

Radek: Jo, progres tam je, což je fajn, ale stejně není natáčení asi nic pro mě. 

Ale výsledek pak stojí za to, ne? 

Radek: Nooo… 

Adam: Vždyť ses na to sám těšil. Jsem to stříhal a každý druhý den mi Radek psal: „Jak jsi na tom? Ukaž, co jsi udělal!“ 

Radek: Tak jasně, jsem byl zvědavý. Třeba lopata je na tom za mě nejlepší! 

Už jsem na vašich koncertech byla a vím, že písničku Dneska musíš mít Radek na pódiu uvádí se slovy: „Musíte si představit, že ji zpívá váš oblíbený politik.“ Bylo to právě tou počáteční inspirací, díky které jsi písničku napsal? 

Radek: Takhle to určitě nebylo. Jak jsem to složil, tak jsem to prostě složil, a až byly koncerty, tak mě nějak za pochodu napadlo, jak by si to lidi mohli představovat. Nápad na písničku jsem dostal, když byla v televizních novinách reportáž o tom, že u mladých lidí vymírají řemesla. A tak jsem začal psát: Dneska musíš mít aspoň maturu a dva tituly, ne jak ty nuly. Pak jsem si ale uvědomil, že takhle by ta písnička byla celkem o ničem, tak jsem to chtěl udělat trochu zajímavější. 

Pár dní zpátky proběhly volby. Bylo natáčení videoklipu naplánováno cíleně k tomuto období? 

Adam: Bylo to přesně tak. Na začátku roku jsme měli takovou kapelní poradu, kdy jsme dělali plány na rok 2021, co potřebujeme a chceme splnit a udělat, většina z toho teda pořád není – třeba udělat kapelní fotky a podobné věci, ale řekli jsme si, že bychom alespoň jeden klip rádi natočili. Když jsme přemýšleli, na kterou písničku, tak jsme si uvědomili, že na podzim jsou volby a že máme „politickou“ píseň Dneska musíš mít a že by to před volbami mohlo lidi zaujmout svést se na volební vlně a dostat se do povědomí, a tak jsme se pro ni rozhodli. 

Vím, že jste s touhle písničkou aktuálně v jedné hitparádě. 

Radek: My už jsme tam jednou byli… 

Adam: My ji dokonce vyhráli! 

Radek: Já už nevím, kolikátí jsme s písničkou Ostravak byli, ale nějak moc to neřešíme. Jsme samozřejmě rádi, že tam jsme, ale nezakládáme si na tom, jestli jsme v žebříčcích hitparád. 

Ale pořád je to pro vaši kapelu určité plus. 

Adam: Tak mluví se pak o tom, dostává se to k lidem, kteří nás možná běžně neposlouchají, ale vidí nás v hitparádě, tak si to potom pustí a třeba se jim to zalíbí. Takže je to pořád určité promo, ale jak jsme už říkali, nejde nám o to, abychom pořád vyhrávali. 

U nás na gymnáziu proběhly tzv. studentské volby před několika týdny. Jaký je váš názor na možnost nezletilých účastnit se voleb takto symbolicky? 

Radek: Já myslím, že je to super a že to ukazuje směr, jakým se naše země bude ubírat. Protože to tak zkrátka chodí: staří lidé budou odcházet a mladí přijdou. A jak jsem viděl výsledky studentských voleb, tak jsem rád, že se to ubírá tím správným směrem.  

Byli jste volit?  

Adam: Samozřejmě. 

Radek: Ano. 

Adam: (smích) To neříkej. 

Považujete za důležité, aby šli mladí k volbám? 

Radek: Podle mě jde o to, aby člověk aspoň očkem politiku průběžně sledoval nebo přinejmenším jednou za čtyři roky, kdy jsou volby do parlamentu. Lidi by o ní měli mít povědomí, protože jde o naši budoucnost. Když volit nechodí nebo to hodí jen tak někomu a ani vlastně neví proč – to je určitě špatně. Neříkám, že by to lidi mělo zajímat nějak dopodrobna, protože by z toho byli nakonec jen na nervy, ale měli by to určitě aspoň trochu sledovat. 

Podle mě všeho moc škodí, zejména u té politiky. 

Adam: To si taky myslím. 

A teď z jiného soudku: Jak vlastně vznikly Tři Vykřičníky? Vzájemně jste se poznali před lety v dětském pěveckém sboru. Ale jak a kdy jste si řekli, že založíte kapelu?  

Adam: Začali jsme tedy ve sboru, kde jsme se poznali, a o přestávkách nebo když byla volná chvíle, jsme si s Radkem zpívali písničky Jarka Nohavici, protože jsme na něm oba vyrostli, a i on byl zčásti ten podnět k založení kapely. Jeden náš známý nám později řekl, že jeho kamarád pořádá soutěž mladých zpěváků a kapel, a ptal se, jestli se nechceme zúčastnit. První rok jsme tam šli teda jako duo, já na klavír a Radek zpíval. Hráli jsme jen písničky od Jarka Nohavici. Tam jsme postoupili až do finále, které se konalo, tuším, v Brně. A další rok jsem se Radkovi zmínil, že můj spolužák z gymplu, Vojta Jandásek, hraje na akordeon. Jarek Nohavica vystupuje taky s akordeonistou, takže když jsem to prozradil Radkovi, hned mi vyčetl, že jsem to neřekl dřív. „Toho berem, hned začneme hrát a zpívat!“ 

Radek: Já když slyšel Jarkovo album, kde se objevil akordeon poprvé, tak mě ten nástroj tak uchvátil, že jsem si řekl: „Jo, tak s tím jednou budu hrát, přes to prostě nejede vlak, …“ Takže jsem Adamovi řekl, že jdeme do toho. Soutěž byla rozdělena do interpretační a autorské kategorie. Do té interpretační jsme se přihlásili s písničkami od Jarka Nohavici, tam jsme nepostoupili. Do autorské jsme se přihlásili s mými třemi úplně prvními písničkami v historii. A s nimi jsme uspěli, což bylo úplně super. Další rok jsme se zúčastnili zase a soutěžili ve finále v Praze. Takže asi tak nějak jsme vznikli. Pak jsme to různě měnili a hráli dál. 

To musela být i významná motivace k tomu pracovat dál, když jste uspěli s vlastními písničkami. 

Radek: Já upřímně nikdy nezamýšlel, že bych psal písničky nebo měl kapelu. Ale pak mi moje přítelkyně, teď už moje žena, řekla, že na nic nehraju a že jsem vlastně hrozně nudný člověk, tak ať se aspoň naučím na kytaru a … přinutila mě k tomu (smích). Já jsem samozřejmě hrozně nechtěl… 

Adam: Já ho učil, to byla docela sranda. 

Jaký byl Radek žák? 

Adam: (pauza) No, snaží se. Snažil se. 

Dneska už nehraješ? 

Radek: Na pódiu ne. Myslím si, že by mě to rozptylovalo od zpěvu, a nejsem v tom zase tak dobrý, to řeknu upřímně. Zahraju u táboráku, ale že bych s tím nějak koncertoval, to ne… 

Adam: Na skládání písniček to stačí. 

Radek: Přesně tak, na skládání mi to stačí. 

Jak jste už zmínili, Jarek Nohavica je váš vzor. Teď ho máte ve videoklipu k písni Ostravak. Byl to pro vás něco jako splněný sen? 

Radek: Asi ano. Vždycky jsem s ním chtěl něco vytvořit. A když mu naše manažerka napsala email a do hodiny jí volalo neznámé číslo, kdy to zvedla a z telefonu se ozvalo: „Dobrý den, tady Jarek Nohavica…“, tak jsme si říkali, že to je vážně super. Hodně lidí se ptalo, kolik nás stálo mít takového zpěváka v klipu, protože neznám moc kapel, které by ho takhle ve vlastním videoklipu měly. A představte si, nestálo nás to vůbec nic. Řekl nám, že se mu to líbí a že je to hodně dobré, a tak to bylo. Ale mým snem je s ním nějakou písničku vytvořit, což se třeba jednou taky povede. Chtěl bych tak do tří let. 

To byla zároveň další otázka: Máte jako kapela nějaké další sny a cíle? 

Radek: Určitě. Do tří let bychom chtěli vydat album, na kterém už jsou z větší poloviny písničky napsané. Ale nějak na to netlačíme, protože to první album bylo takové, že jsme ho chtěli udělat hlavně rychle, takže teď to plánujeme hlavně zvolna. A potom… hrát dál. 

Adam: A to se nám docela daří. Sám jsem překvapený, že i přes ty zákazy, co letos i loni řádily, jsme těch koncertů měli celkem hodně. Letos to už takových dvacet bylo. Předtím, než to všechno zase začalo, už jsme byli takoví pesimističtí. Říkali jsme si, jestli si letos ještě vůbec zahrajeme. Ale lockdown nakonec trval jen do začátku léta a už v létě a na podzim jsme měli spoustu koncertů a za všechny z nás si myslím, že jich máme celkem hodně na začínající kapelu. 

Radek: Někdo si možná říká, že těch dvacet koncertů není zase tak hodně, ale musíte chápat, že když organizátor plánuje nějakou akci, tak si vybírá, koho si tam pozve, a když vás vybere a řekne, že vás tam chce, tak je to fakt super. A i přes naše vytížení ať už v práci nebo ve škole si myslím, že nám těch dvacet koncertů zatím úplně stačí.