„Čím míň jsem při psaní přemýšlela, tím promyšlenější to paradoxně bylo.“ – rozhovor s Kristýnou Šeděnkovou o její první knize

Lucas James je vášnivým klavíristou. Jediným večerem si však zavřel všechny brány k úspěšné hudební kariéře a minulost ho teď dohání na každém kroku. Když zjistí, že na něj čeká druhá šance v Amsterdamu, rozhodne se jí chytit. Co se stane, když se namísto koncertní haly ocitne na zámku v neznámém království uprostřed cizího světa? Strhující příběh o tom, jak nenávist panuje ve všech společenských vrstvách a jak je občas těžké přijít na to, která osoba v sobě ukrývá zlaté srdce.

Studentka našeho gymnázia Kristýna Šeděnková – nadějná začínající spisovatelka – se pokusila vydat svou první knihu. V tomto rozhovoru máte výjimečnou možnost zjistit, jak se ke psaní vůbec dostala, jak trnitá cesta vede k vydání vlastní knihy a kolik dřiny za jednou napsanou stránkou stojí.

1. Začněme hezky od začátku. Kdy sis začala všímat, že tě baví vytvářet příběhy? Šlo o činnost, která se s tvým životem pojila od doby, co ses naučila psát, nebo sis v psaní našla zálibu až v pozdějším věku?

Myslím si, že jsem si to uvědomila až v 5. třídě, kdy jsem napsala svou první slohovku, která nebyla vytvořena pouze podle nějakého zadání v učebnici, ale fakt jsem si ten příběh sama vymyslela. Řekla jsem si tyjo, to bylo fakt dobré. Navíc se to líbilo i rodičům. V tu chvíli jsem si uvědomila, že mě psaní baví a že bych mohla zkusit vytvořit něco dalšího.

2. Byly před Sonátou nějaké jiné nepovedené pokusy, u kterých sis říkala, že je vážně zveřejnit nemůžeš?

Jo, a věřím, že se mi jednou i povedou dokončit, ale jsou náročnější.

3. Kdy jsi začala Sonátu psát a jak tě vůbec něco takového napadlo?

Začala jsem, když mi bylo 15. V té době byl Covid, takže to bylo mnohem jednodušší – měla jsem celou knihu hotovu během půl roku.

A nápad samotný přišel ve spánku – zdálo se mi o tom. Měla jsem v hlavě konec knihy a v průběhu psaní jsem už jen musela domyslet ten příběh okolo.

4. Napadlo tě tehdy, že se knížka vydá?

Já jsem v to doufala! Začala jsem psát právě proto, že mě napadlo originální téma, na které jsem nikdy v žádné knize předtím nenarazila.

5. Jak dlouho samotné napsání knihy trvalo?

Půl roku.

6. Měla jsi někdy období, že jsi nevěděla, jak dál pokračovat, a přemýšlela jsi, že se psaním skončíš?

Jo, měla. Měla jsem dokonce i 3 měsíční pauzu – tehdy jsem fakt vůbec nevěděla, jak pokračovat. Pak jsem si ale pustila videa slavných spisovatelů, kteří mluvili právě o tady těchto blocích. Nejvíce mě inspiroval Dan Brown, který říkal, že si ke psaní musíš sednout každý den a napsat klidně jen stránku, ale hlavně nepřemýšlet nad tím, co píšeš – nechat ruce dělat, co chtějí. To mi pomohlo nejvíce. Čím míň jsem přemýšlela, tím promyšlenější to paradoxně celé bylo.

7. Co bylo podle tebe na samotném napsání knihy nejtěžší?

Dobrá otázka! Asi promyslet pořádně, jak na sebe budou navazovat osudy jednotlivých hrdinů a jak to spolu bude všechno souviset. A samozřejmě vytvořit charaktery postav.

8. Jsou v knížce nějaké autobiografické prvky? Můžou se v ní najít tvoji kamarádi či příbuzní?

Spíš já.

9. Spoustu lidí by odradila obava z gramatických chyb. Jak jsi to řešila ty? Věříš si, nebo po tobě text někdo kontroloval?

Já se nebojím! I svojí mamce občas opravuji emaily.

10. Kdo byl úplně první čtenář, který knihu četl a jaká byla jeho reakce?

Moje sestřenka – je to taková knihomolka, takže jsem jí opravdu hodně věřila. Poslala jsem jí to a za dvě hodiny mi přišlo O MŮJ BOŽE, to je skvělý!

11. Jak dlouho trval proces uveřejnění Sonáty? Hned tě napadlo oslovit Pointu, nebo jsi to nejprve zkoušela jinou cestou?

Celý proces byl strašné dlouhý. Trval zhruba 9 měsíců – to napsání bylo oproti tomuto úplně jednoduché.

Profil na Pointě jsem si založila někdy na začátku srpna a během jednoho týdne jsem si našla všechny kolegy – zájem z jejich strany byl docela velký. Ale tím, že nejsem plnoletá, tak bylo náročné zařizování smluv. Vše muselo jít přes moji mamku, která s tím měla ze začátku problém. Pak jeden kolega ukončil naši spolupráci, takže se musely dělat všechny smlouvy znova.  Bylo to opravdu složité.

Ještě před Pointou jsem zkoušela Sonátu posílat do různých nakladatelství – třeba i do Fragmentu. Z Hostu (jako jediného) mi dokonce přišla i docela podrobná zpětná vazba – Sonátu četli, myslí si, že má potenciál, ale zatím nedozrála k tomu, aby u nich byla vydána.

12. Jak jsi prožívala ten měsíc, kdy se na Sonátu vybíraly peníze? Byla jsi šťastná, že jsi zase o krůček blíže k cíli, nebo ses spíše obávala, že se něco pokazí?

Byla jsem šťastná. Skoro každý den se objevil někdo, kdo za mnou přišel nebo mi napsal, že ho to zaujalo nebo že mi moc přeje, aby se to povedlo. Nejvíce mě ale dojímaly reakce těch, kteří tvrdili, že jsou na mě pyšní. Přestože to bylo neskutečně náročné a nic jiného jsem kvůli tomu pořádně nestíhala, tohle za to stálo.

13. Knížku se bohužel nepodařilo vydat. Budeš se o to snažit dál?

Už se snažím!

14. A můžeš prozradit jak?

Je více cest, které můžu zkusit. Můžu oslovit běžná nakladatelství, ale to je velmi zdlouhavý proces – většinou se nechává lhůta 2-3 měsíce na zpracování – takže 3 měsíce čekáš, než ti to nakladatelství knihu odmítne, a pak až zkusíš další. Spíše přemýšlím, že zkusím formu e-knihy.

15. Chceš se v budoucnu psaním živit?

Je to jedna z možností. Nevím, jestli bych se chtěla živit přímo tvůrčím psaním, ale rozhodně by bylo fajn, kdyby moje budoucí práce nějakým způsobem psaní zahrnovala.

16. Dala bys na závěr nějaké tipy těm, kteří touží po napsání a vydání své vlastní knížky?

Určitě. Já osobně třeba nejsem úplně zažraná do sociálních sítí, ale pravda je taková, že pokud sníte o vydání knihy, musíte si dát opravdu záležet na propagaci. Začít dostatečně brzo a využívat všech možných platforem. Nicméně si zvolit jednu jako takovou hlavní, aby ti, kteří Vás podpoří, našli vše podstatné na jednom místě. A hlavně – nesmutnit, když to nevyjde. Jde o to nezahodit svůj sen kvůli jednomu neúspěchu. Nakonec i Rowlingová to s Harrym zkoušela dvanáctkrát, než ji jedno nakladatelství konečně vzalo.

17. Děkuji za rozhovor a doufám, že se další pokus již podaří a knížka konečně spatří světlo světa.

Já děkuji.