Byť se to tak možná na první pohled nezdá, místy nabývám dojmu, že v rámci naší generace platí jakési nepsané pravidlo. Pokud jste v mládí, nejlépe tedy na nižším stupni gymnázia, nebyli posedlí knihami, filmy a seriály odehrávajícími se v nehezké formě budoucnosti – tedy v budoucnosti zničené přírodními katastrofami, blíže nespecifikovanou chorobou či šíleným politickým systémem (nejlépe, aby šlo o kombinaci všech těchto tří prvků), jako byste ani nežili.

Na sociálních sítích, ale bohužel i mimo ně, se pohybuje jakýsi nešvar. Ne, ne, tím nemyslím hloupé a nemístné komentáře lidí na cokoliv, co vybočuje od „tradice“ (stačí se podívat na některé komentáře u příspěvků na Facebooku a budete mít chuť si z lidské krutosti vymýt pořádně oči Savem), ale kritiku náctiletých (v dnešní době tedy převážně slečen) prakticky za COKOLIV, co si pomyslí, napíšou či nedej bože nahlas řeknou.