Velkofilmy

Představte si impozantní starověkou římskou arénu, v hledišti tisíce lidí. Na startu vedle obrovských soch Dia a Poseidona stojí nastoupení závodníci ve zdobných vozech tažených dvěma páry koní. Za několik okamžiků jim nejvýše postavený muž v nejluxusnější lóži pokyne ke startu. Nejdřív však musí arénou projít průvod stovek legionářů v plné zbroji doprovázených desítkami trubek a bubnů zaznívajících z ochozů.

Tohle všechno nebylo vytvořeno pomocí nejmodernějších počítačových kouzel či pomocí zeleného plátna. Aréna byla skutečně postavena, tribuny nejsou prázdné, ale jsou obsazeny stovkami a stovkami statistů v dobových kostýmech. Sochy bohů vypadají velkolepě, stejně jako ručně namalované kulisy znázorňující oblohu, hory a vzdálené město.

Zhruba takto vypadá jedna ze scén z historického velkofilmu Ben-Hur z roku 1959. Snímek, který získal rekordních jedenáct Oscarů, vznikl ke konci takzvané Zlaté éry amerického filmu. V době, která pro filmový průmysl nebyla vůbec jednoduchá. Poválečný rozvoj urychlil mimo jiné i rozšíření televize, která se v té době stala široce dostupnou a oblíbenou. Znamenalo to odliv diváků z kinosálů, které až do té doby, díky pravidelným týdeníkům, a hlavně novým a novým filmům, byly jedinou baštou tohoto druhu zábavy a poučení.

Filmové společnosti zažívaly zlá léta, mnohé z nich v té době dokonce zanikly. Počet provozovaných kin v zemi klesal. Společnosti, mezi které patřily MGM či 20th Century Fox, ale našly recept na to, jak znovu nalákat ztracené diváctvo. Začaly natáčet filmy, jaké nikdy dříve nevznikly. Vyznačovaly se ohromným rozpočtem v řádech milionů tehdejších dolarů, který zajistil obrovskou výpravu, kostýmy a kulisy, které poté daly vzniknout filmovým scénám, nad nimiž se tajil dech a které nebyly jinde ani nikdy dříve k vidění (dodnes se jedná o velkolepé a nepřekonatelné zážitky). To vše v širokoúhlých formátech (poměr stran až 2,76:1!) na gigantických plátnech, které se s malými čtvercovými obrazovkami tehdejších televizorů nedaly srovnávat. Jako třešničku na dortu si neodpustím zmínit typickou rozmáchlou hudební kompozici, která film doprovázela od předehry, přes mezihru během přestávky (délka filmu obvykle překračovala tři hodiny) až po závěrečné titulky.

Mezi nejznámější výtvory éry velkofilmů patří průkopnické Quo Vadis?, legendární Desatero přikázání, rekordní Ben-Hur, úchvatný Spartakus a nepřekonatelná Kleopatra.

Zdroje:
https://www.moviefone.com/2016/08/18/ben-hur-charlton-heston-facts/
https://www.amazon.com/Posterazzi-Quo-Vadis-Left-Masterprint/dp/B07GWNPPKC
https://www.imdb.com/title/tt0049833/
https://www.patheos.com/blogs/1morefilmblog/revisiting-ben-hur-1959-in-anticipation-of-a-remake/
https://cz.pinterest.com/pin/spartacus-1960-danish-movie-poster-7–69102175518766202/
https://www.filmposters.com/pd/CLEOPATRA-Movie-Poster-1963/22121