Vysokoškolákem na zkoušku aneb Lékařská fakulta nám otevírá své dveře

Jaké to asi bude, až opustím tuto školu a vydám se vstříc další etapě života? Jakou vysokou si vůbec mám zvolit, když chci, aby mě bavila? Co když vyberu špatně? Zvládnu přijímačky? A co když se vlastně hodím úplně někam jinam? Podobné otázky kolují v hlavách většiny z nás. Všichni na nás tlačí, chtějí vědět, jakým směrem se vydáme, a ty, kteří absolutně netuší, kam dál, nutí do co nejrychlejšího rozhodnutí. Přestože jsme v septimě, velká část z mých spolužáků neví, kam v životě pokračovat. Možná tuší, co je baví, ale plány do budoucna nemá téměř nikdo. Říkáte si, že máme ještě čas? To jsem si myslela taky do doby, než na nás začal nátlak v podobě výběru seminářů do maturitního ročníku, než se nás začal každý ptát, z čeho máme v plánu maturovat, a než nám začaly chodit nabídky z různých vysokých škol, které nás lákaly na jejich den otevřených dveří…

Lékařská fakulta Ostravské univerzity přišla s projektem Vysokoškolákem na zkoušku právě proto, abychom si mohli vyzkoušet, jaké je to studovat medicínu ještě před tím, než si vysokou školu budeme muset skutečně zvolit.

Vše začínalo v říjnu, kdy nám přišla zpráva s možností přihlásit se do tohoto projektu. K mému překvapení se velká část těch, které baví biologie, skutečně rozhodla zúčastnit. Kámen úrazu nastal ve chvíli, kdy jsme se dozvěděli, že se přihlásilo přespříliš studentů (téměř 100), a tak musíme napsat „minipřijímačky“. Podle výsledného pořadí se vyberou ti nejlepší, kteří se budou moci kurzu zúčastnit. Přípravu na test pojal každý jinak – někteří tvrdili, že se na něj naučí, ale viděli sotva pár stránek v učebnici, jiní si zkusili pár cvičných testů na internetu,… Upřímně, učit se na něj vyloženě cíleně nestihl nikdo z nás. V pondělí 19. 12. jsme v odpoledních hodinách dojeli na Lékařskou fakultu. Kolem sebe jsme viděli skupinky studentů z jiných škol, kteří se navzájem zkoušeli a dolaďovali poslední nejasnosti v tom, co poctivě nastudovali, a my začali pociťovat lehkou nervozitu. Rozebírali jsme, co všechno jsme měli udělat, ale neudělali, a říkali si, že proti takovým nemáme šanci. Bohužel část našich spolužáků právě ony „minipřijímačky“ odradily – naučit se nezvládli, ale zkusit štěstí nechtěli. Když jsme se konečně dostali do přednáškové místnosti a usadili se, s překvapením jsme zjistili, že někteří konkurenti zvolili stejnou strategii jako naši spolužáci – nepřišli. A tak jsme po pečlivém spočítání zúčastněných ještě před začátkem testu tušili, že se vůbec stresovat nemusíme. Test obsahoval otázky podobné těm, které se vyskytují na přijímačkách, měl dvě stránky, ale všichni jsme jej zvládli. Jak bylo již dříve avizováno, v testu byl největší důraz kladen na biologii člověka, ale vyskytly se v něm také otázky týkající se živočichů či fylogeneze.

Jak jsme správně předpokládali, všichni, kteří se k přijímačkám dostavili, se do tohoto kurzu dostali. A tak vznikla skupinka 10 odvážných z našeho gymplu (3 oktavánky a 7 septimánů), kteří se rozhodli dobrovolně strávit následujících 5 týdnů dvě odpoledne v učebnách Lékařské fakulty.

Každý týden byl shodný – jedno odpoledne nám zaplnilo praktické cvičení – v něm byl kladen důraz zejména na diagnostiku. Měli jsme možnost vyzkoušet si různé přístroje a učili se, jak fungují, jaký výsledek měření je správný a kterým onemocněním může pacient trpět, když nám vyjde něco jiného. Ve středu nebo ve čtvrtek následovala přednáška – ta byla obecnější, dozvěděli jsme se informace o základní stavbě jednotlivých soustav a orgánů. Poté jsme se přesunuli k zajímavější části – onemocnění a úrazy. Povídali jsme si o nemocech, které jsou v naší populaci běžné, i o těch, o nichž jsme nikdy v životě neslyšeli. Vždy nám bylo vysvětleno, jak určitá nemoc vzniká, co se v těle odehrává, jak se léčí… Celý výklad byl doplněn obrázky a schématy.

A jak přesně jednotlivé přednášky a cvičení probíhaly? Na co jsme se zaměřili? To se dočtete níže!

1. týden

Před úplně prvním cvičením jsme byli lehce nervózní. Kolem jsme viděli samé oktavány, kteří se již pečlivě učili na maturitu a na přijímačky na medicínu. My byli rádi, že se orientujeme v pár soustavách v lidském těle, a tak jsme hlavně doufali, že se nás nikdo na nic nebude ptát. Ihned po prvních pár minutách jsme si ale uvědomili, že není nic špatného na tom říct „nevím“ nebo se na cokoliv doptat – to ale většinou nebylo potřeba. V tomto cvičení jsme do detailu rozebrali, jak funguje lidské srdce, a naučili se vyčíst informace z EKG křivky – těm odvážnějším jsme EKG zkusili i změřit. Na závěr jsme si ve dvojicích změřili tlak (samozřejmě ne digitálním tlakoměrem, ale starým známým způsobem s pomocí fonendoskopu).

Přednáška, která následovala další den, se týkala kostí a svalů. Vzhledem k tomu, že jsme měli tyto dvě soustavy nedávno za sebou v normálních hodinách biologie, tak se pro nás jednalo spíše o „opáčko“ obohacené o velké množství latinských pojmů. S touto přednáškou se pojily i skutečné kosti, které jsme si mohli osahat.

2. týden

I v tomto týdnu jsme začínali cvičením – tentokrát bylo zaměřeno na krev. Všichni se shodujeme, že bylo rozhodně nejzajímavější a nejzábavnější ze všech. Zpočátku nám byla řečena trocha nutné teorie, ale pak už se šlo na praktickou část. Ve dvojicích jsme si brali krev z prstů a snažili se naplnit úzkou trubičku (to byste nevěřili, jaký to může představovat problém!), abychom následně viděli svůj hematokrit. Pak jsme také prováděli křížové zkoušky a učili se rozpoznat, jakou máme krevní skupinu.

Příjemný pocit, který jsme si odnášeli z první přednášky, nás opustil již po pár minutách té druhé, která byla tentokrát zaměřena na srdce. Za celou dobu jsme téměř neslyšeli jediné české slovo, sypaly se na nás samé latinské pojmy a chvílemi jsme uvažovali, co že tady vlastně děláme. Naštěstí jsme tento náročný začátek přežili a po chvíli se množství latinských slov snížilo (anebo jsme si na ně spíše zvykli).

3. týden

V tomto týdnu jsme se věnovali jak ve cvičení, tak na přednášce převážně dýchací soustavě. Ve cvičení jsme se seznámili se spirometrií, dozvěděli se, k čemu jsou jednotlivé indexy, a na závěr si sami vyzkoušeli dýchat do spirometru. Přednáška zahrnovala kromě dýchací soustavy také trávicí.

4. týden

Ve cvičení jsme se věnovali smyslům – dozvěděli jsme se, jak jednotlivé smyslové orgány fungují či jak se z nich nervové vzruchy přenášejí do mozku. Velikou část této hodiny tvořila praktická cvičení – dozvěděli jsme se, jak moc jsme slepí (protože nikdo z nás písmenka na světelné tabuli nepřečetl bez chyby), jak moc zrak ovlivňuje to, co cítíme (schválně si zkuste čichnout k něčemu se zavřenýma očima a uvidíte, že budete mít pocit, že cítíte úplně něco jiného), a měli jsme možnost sledovat ucho našeho kamaráda otoskopem. Na závěr jsme se navzájem píchali špendlíky do ruky a ověřili si, že když jsou 2 špendlíky dostatečně u sebe, cítíme pouze jedno bolestivé místo.

Přednáška se týkala endokrinního systému a za nás všechny byla nejlepší a nejpoutavější. Endokrinní systém je složitý, ale vše nám bylo vysvětleno hezky a poměrně jednoduše.

5. týden

Poslední týden se nesl v duchu neurologie. U cvičení byla velká část hodiny stavěna podobně jako přednáška, jen jsme si v závěru vyzkoušeli neurologické vyšetření. Přednáška se stejně jako ve všech předchozích týdnech týkala obecné stavby.

Ukončení kurzu

Již před začátkem kurzu nám bylo řečeno, že pokud odchodíme 100% cvičení a 80% přednášek, obdržíme na závěr certifikát. A tak se taky stalo. V úterý jsme se sešli v přednáškové místnosti společně se všemi přednášejícími a paní proděkankou. Po monologu paní proděkanky a přednášejících studentů z této fakulty jsme dostali certifikáty a nezbylo nám už nic jiného, než rozloučit se s tímto, ač náročným, tak zajímavým a přínosným obdobím.

Myslím si, že kurzy byly velmi přínosné nejenom pro ty, kteří vědí, že na medicínu chtějí, ale zejména pro ty, již si touto volbou nejsou zcela jistí. Mohli jsme si vyzkoušet, jakým stylem probíhají přednášky na vysoké škole, a třeba, až se jednoho dne ve dveřích této fakulty objevíme již jako její právoplatní studenti, nebudeme přístupem ani množstvím informací tolik zaskočeni. Díky cvičením jsme lépe poznali své tělo a mohli si vyzkoušet věci, které ve škole dělat nemůžeme. Dozvěděli jsme se obrovské množství informací –některé pro nás představovaly jen opakování již nabytých znalostí, ale další byly zcela nové. Celý kurz vedli studenti medicíny, což podle mě bylo největší plus. Předali nám spoustu užitečných tipů k přijímačkám, řekli, na co se máme zaměřit, z kterých učebnic se vyplatí učit, a zároveň nám odpovídali na jakékoliv dotazy, které se týkaly studia medicíny. Spousta z nás díky těmto kurzům změnila názor na Ostravskou fakultu, která pro nás nyní nepředstavuje jen poslední záchranu, ale školu, na kterou bychom se rádi dostali.

Zdroje:

https://lf.osu.cz/28655/studenti-si-vyzkouseli-roli-vysokoskolaku-zatim-jen-na-zkousku/

https://lf.osu.cz/